Nynější parlamentní systém takzvané zastupitelské demokracie s rozhodujícím významem politických stran, tedy správně partitokracie vznikl tak, že několik málo vůdčích osobností politických stran sepsalo a pak nechalo ve sněmovně odhlasovat ústavu, která dává veškerou moc do rukou politickým stranám bez přímé účasti občanů. Ze základního principu demokracie však vyplývá, že by měla být demokratická ústava schválena v referendu většinou občanů.

Takže z toho je patrné, že tou pravou demokracií, jejíž pojem pochází z řeckého (demokratía), „vláda lidu“, složeného z (demos) lid a (kratos) vládnout je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí na navrhování a přijímání zákonů, kterými se jejich společnost řídí. Důležité je, aby to bylo přímou formou a to tak, jak to již několik desetiletí senzačně funguje ve Švýcarsku. Tedy v zemi, kde neexistují vnitřní konflikty a to i přes to, že zde žijí lidé mluvící několika jazyky (němčina, italština, francouzština a další) a tím pádem vyznávající různou kulturu i náboženství (katolické a protestantské).