Minulý týden jsem měl díky voličům SPD tu čest poprvé zasednout do poslanecké lavice v jednacím sále Poslanecké sněmovny, kde jsem byl svědkem „žlutého“ lidoveckého divadélka v podání pánů Bělobrádka, Jurečky a hlavně Bartoška, kteří ve svých vystoupeních na mikrofon u řečnického pultíku kvičeli jak podsvinčátka. Z toho kvičení byl cítit vztek, arogance, samozvané elitářství a neskutečná nenávist ke všemu, co nebylo podle jejích zájmů.

Tito pánové chrlí nenávistný oheň hlavně do řad vlasteneckého SPD a budou ještě asi dlouho vydýchávat úspěch našeho hnutí ve smyslu 22 poslaneckých mandátů.

Lidovci se dlouhodobě ohánějí podporou rodiny, která je základem státu, ale ať mi někdo ukáže, co za svou letitou kariéru v Parlamentu pro rodinu udělali. Moc toho za ta léta nebude a to i přes to, že byli několikrát ve vládní koalici, což jim šlo náramně dobře. Vždy uměli velice rychle skočit do vládnoucího koaličního chomoutu bez ohledu na to, kdo ten chomout právě připravil, zda levice nebo pravice. Svým kladným postojem k nepřizpůsobivým a parazitujícím občanům vyvolávají a šíří pozitivní diskriminaci, k čemuž se nestydí používat veřejné finance.