Velmi aktuální otázkou současného krizového stavu vyvolaného masovým šířením viru COVID 19 je pomoc živnostníkům (OSVČ), kteří v důsledku omezujících opatření nouzového stavu museli přerušit (zastavit) či významně zredukovat své podnikání, popřípadě se výrazně snížily jejich příjmy v souvislosti s dramatickým propadem poptávky po jejich zboží či službách. U této pomoci je zcela zásadní to, aby byla spravedlivá, přiměřená, adresná a nediskriminační vůči ostatním skupinám občanů postiženým „antikoronavirovými“ vládními opatřeními.

Co jsme říkali už dávno

Některá opatření v tomto směru již byla přijata, podívejme se tedy na ně trochu podrobněji. Zavedení možnosti čerpat tzv. ošetřovné i pro OSVČ při péči o děti do 13 let (prostřednictvím živnostenských úřadů) v důsledku zavření škol a školek lze určitě uvítat, ovšem s jednou podstatnou výhradou. Je jí vyloučení osob, které vykonávají živnost jako tzv. vedlejší činnost, což velmi poškozuje zejména příjemce invalidních důchodů, u kterých je živnost tzv. vedlejší činností ze zákona vždy, i když jde o jejich jediný příjem. Když se tento projekt (ošetřovné pro OSVČ) připravoval a spouštěl, bylo zainteresovanými ministry jasně řečeno, že toto mimořádné a dočasné ošetřovné bude živnostníkům poskytováno za stejných podmínek jako u zaměstnanců. To bylo v případě OSVČ/invalidních důchodců porušeno a mělo by se to napravit. Co se týká tohoto opatření jako takového, do budoucna by se mělo stát integrální součástí českého sociálního systému. Hnutí Svoboda a přímá demokracie – SPD to ve svých programových dokumentech ostatně kontinuálně říká již několik let. Minimálně ty OSVČ, které si dobrovolně platí nemocenské pojištění, by měly mít nárok na ošetřovné vždy, nejen v krizových dobách. A u OSVČ, které nemají vlastní provozovny či firmy fungující nezávisle na nich, ale „prodávají“ jen svou pracovní sílu, je povinné nemocenské pojištění a nárok na nemocenské a ošetřovné vždy, když je jim to třeba, minimálně na silné uvážení.