Poslankyně a poslanci hnutí SPD proto před nedávnem v Poslanecké sněmovně podpořili navrhované změny v podobě současného nastavení příspěvku na bydlení, které tuto sociální dávku mírně zvyšují. To ovšem neznamená, že tyto změny považujeme za vhodnou – a už vůbec ne za komplexní, úplnou či konečnou formu pomoci občanům, rodinám a domácnostem postižených stále rychleji rostoucími cenami energií – a tím i celkových nákladů na bydlení.

Fronta na dávky není řešením

Vláda ve svém návrhu postupovala onou příslovečnou cestou nejmenšího odporu, když občany, kterým enormně stoupnou náklady na bydlení, v podstatě posílá na úřad práce do (pomyslné i skutečné) fronty se žádostí o příspěvek na bydlení s tím, že možná půjde o žádost úspěšnou – ale v mnoha případech pravděpodobně nejspíše nikoli, protože vláda sice navrhuje mírné zvýšení příspěvku na bydlení, ale parametry pro nárok na něj, tedy poměr faktických nákladů na bydlení k celkovým příjmům domácnosti, se přitom nemění.

Ztížený, ba až nemožný, přístup k tomuto příspěvku tak mají pracující občané vůči těm nepracujícím (čímž nemám na mysli seniory a zdravotně postižené). Stejně obtížný přístup k tomuto příspěvku pak mají i nadále občané žijící ve vlastních nemovitostech, ve vlastních bytech či domech, zejména pak na venkově.

Velkým problémem je i enormní administrativní náročnost průběhu vyřizování žádosti o příspěvek na bydlení, obsahová i časová. A také skutečnost, že dle odborné studie nedávno zveřejněné na serveru Seznam.zprávy, mnoho osob, které by na tento příspěvek měli právní nárok, o jeho existenci ani nevědí. Tato studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, tedy zhruba o 300 tisíc osob, zejména pak seniorů.