V posledních týdnech a měsících se na politické scéně i v médiích opět rozbíhá další kolo debat o nutnosti provedení tzv. důchodové reformy. Forma zde pohříchu opět poněkud převládá nad obsahem a charakter diskusí je znovu více politicko-ideologický a věcný. A do pozadí, bohužel, ustupují mnohé důležité a podstatné aspekty této problematiky, včetně realistického popisu současného stavu a některých jeho souvislostí.

Důchodové pojištění je nedobrovolné a nenávratné

Předně je třeba říci, že náš, tzv. průběžný, důchodový systém (PAYG) není primárně založen na zásluhovosti ani na „spoření si“ na budoucí starobní důchod, a že tzv. důchodové pojištění není pojištěním klasického typu, jak jej známe z jiných oblastí našich životů (pojištění majetku, životní pojištění). Naopak, vzhledem k neekvivalentnímu, nedobrovolnému a nenávratnému charakteru tohoto (důchodového) pojištění se mnohem spíše jedná o daň sui generis a v tomto duchu se také musí odvíjet veškeré úvahy o možných reformách, změnách či úpravách našeho důchodového systému.

Povinné spoření ve fondech? Nikdy!

Pokud nějaká budoucí politická reprezentace nepřistoupí k přechodu na systém povinného spoření v důchodových fondech, což by byla po mnoha zkušenostech z poslední doby (nejen) ve středoevropském prostoru neodpustitelná chyba, bude i nadále klíčovým parametrem našeho důchodového systému počet aktuálních plátců důchodového pojištění. Jinými slovy, pro budoucnost a udržitelnost českého důchodového systému je zásadní podpora porodnosti a aktivní prorodinná politika českého státu.