Jedná se o další z „geniálních tahů“ a politického mistrovství Miroslava Kalouska. S nulovým potenciálem vlastní pidistrany dokázal kolem sebe semknout blok dalších poražených z parlamentních voleb, včetně ODS, a postavit je proti vítězi těchto voleb, hnutí ANO.

Ztrácí tím především ODS, která jako jediná z těchto stran měla reálnou šanci podílet se v příštím čtyřletém období na moci. Její předseda Petr Fiala se však opakovaně vymezil vůči ANO a jeho předsedovi Babišovi a několikrát také odmítl jednání o funkční většinové koalici. Nelze se proto divit, že ANO hledala podporu pro svoji vládu jinde. Že ji našla u tak různorodých politických formací jako je KSČM a Okamurovo SPD je jiná věc, ale stejně tak jen a jen „zásluha“ Fialovy zarputilosti. Politika je, jak známo, umění možného. A když ve volbách strana získá pouze třetinu hlasů v porovnání s jejich vítězem, tak není, podle mne, v pozici stavět si ultimativní požadavky.