Fandil jsem v americkém prezidentském klání Donaldu Trumpovi a byl jsem rád, že nad Hillary Clintonovou zvítězil. A ačkoli i pro mne byl málo čitelný, dával jsem mu přednost právě proto, že jeho soupeřka byla čitelná naopak až moc. Pod její vládou by nepochybně pouze pokračovala dosavadní expanzivní americká politika a byli bychom jenom svědky stále častějších válek a konfliktů.  A ty by ještě více ohrožovaly již tak volatilní současný svět. A důvody? No přece obří zbrojní kontrakty pro americké koncerny a z nich plynoucí provize pro nadaci Billa a Hillary Clintonových.

Donald Trump naproti tomu přišel s patriotickým heslem „America first“. To jsem si, spolu s podnikatelským zázemím a dalšími výroky nového prezidenta „přeložil“ jako snahu zlepšit životy obyčejných Američanů a místo permanentní angažovanosti USA po celém světě a jejich dosavadní role světového četníka se začít starat především o Ameriku samotnou. Vždyť izolacionistické tendence byly americké politice vždy přítomné a nejsou jí vůbec cizí.

Nyní však tato představa “jiného“ Donalda Trumpa dostává povážlivou trhlinu. Jeho první cesta do zahraničí totiž nesměřovala do některé světové velmoci, například do Číny nebo do Ruska, nebo ke svým věrným spojencům do Evropy, například do Velké Británie.  Směřovala do Saudské Arábie. A důvod? No přece zbrojní mega kontrakt za dvě stě miliard dolarů (cca čtyři rozpočty celé České republiky)!