Samozřejmě se můžeme dohadovat, na čí straně je pravda, ale položme si klíčovou otázku celého sporu. Riskoval by Asad intervenci cizích vojsk, když bezesporu ví, že právě použití chemických zbraní je dokonalou záminkou pro vojenský zásah OSN. Nemyslím si, že by muž se západním vzděláním (Asad vystudoval oční lékařství v Londýně) a absolvent vojenské akademie v Syrském Homsu, učinil takto nerozumný krok.

Podle posledních zpráv z regionu se však začíná situace stabilizovat. Asad konstatoval, že ani ozbrojená opozice ani režim nejsou schopny porazit protistranu vojensky, pročež nabídl jednání o příměří, jehož dodržování by měli zajistit pozorovatelé OSN.

Situace se však může změnit během okamžiku. V případě, že by ke konfliktu nakonec došlo, destabilizovala nejen Sýrie, ale celý, poměrně velký region, který má vliv například na Írán a další země. Demokratizace země podle amerického střihu, tento mír nesený na bodácích, je ale asi to poslední, co Sýrie v současnou dobu potřebuje. Domnívám se, že pro tuto chvíli je daleko důležitější stabilita představovaná autoritativním režimem.