Ještě nikdy prý náš kontinent nečelil takové uprchlické vlně. Lidé utíkají před boji v Libyi, Sýrii a Iráku, ale také na Ukrajině. Je zřejmé, že vlně jdoucí přes Středozemní moře čelí především země, které omývá. Zejména pak Itálie, která v poslední době namítá, že by se podle zásady evropské vzájemnosti měly zapojit i ostatní členské státy EU.

V říjnu tak Řím například ohlásil, že končí kvůli finančním nákladům s operací Mare Nostrum, díky níž se podařilo na moři zachránit desítky tisíc lidí. Tuto operaci Itálie zahájila po loňské tragédii, kdy u ostrova Lampedusa utonulo skoro 400 uprchlíků.

Pokud máme začít problém uprchlíků na evropské úrovni seriózně řešit, není možné jen hasit nastalé požáry, ale především se zamyslet, jaké jsou příčiny toho, že desetitisíce lidí touží po novém začátku na našem kontinentě. Musíme se zajímat o důvody, které vedou lidi k útěku, případně proč nehledají azyl tam, kam se dostanou, aniž by riskovali své životy na rozbouřeném moři.

Už z pouhého výčtu oblastí, odkud uprchlíci směřují, je zřejmé, že mezi nejpodstatnější důvody patří válečné konflikty ve světě. Těžko můžeme někomu vyčítat, že se snaží uprchnout z míst, kde se střílí a bombarduje, a opustí třeba i svůj domov, aby si zachránil život. Takovým lidem bychom samozřejmě pomoc odpírat neměli, pokud se nechceme zpronevěřit úplně všemu, na čem naše civilizace stojí.

K vážné úvaze by nás ale měl přimět fakt, že se tato ohniska horkých či latentních válečných konfliktů čím dál více blíží k Evropě. Zásadní je především konflikt v Lýbii, který trvá již několik let a způsobil de facto rozpad tamních státních struktur. Stačí se podívat na mapu, abychom si udělali představu, jak rozsáhlé území se malý kousek od Evropy propadlo do chaosu a bezvládí.