V tomto případě se mi ale vkrádá do hlavy podezření, že naše vláda již na přijetí syrských uprchlíků Bruselu prakticky kývla a nyní navržené referendum, že má sloužit jenom k ospravedlnění tohoto devótního přístupu. Nebo chce vláda získat vůči Bruselu alibi, kdyby předchozí slib nesplnila.
Co se týká přijímání imigrantů jako takových, je Česká republika součástí Evropy a přílivu imigrantů se do budoucnosti jistě nevyhne. Znamená to však se na tuto vlnu řádně připravit, abychom se vyhnuli katastrofickému scénáři, který již delší dobu probíhá v západní Evropě. Mluvím o nenávisti mezi částí emigrantů a jejich potomků a většinovou populací, růstem násilí vzájemném nepochopení atd.
Ministr Chovanec hovořil sice o obezřetnosti při přijímání imigrantů, o připravenosti ČR přijmout několik stovek azylantů a o možném riziku, že s imigranty z krizových zemí do ČR mohou přijít i islámští extremisté. Toto riziko já osobně nevidím jako zásadní. V ČR neexistuje významnější islámská komunita, tudíž by se neměli kde schovat a koho ovlivňovat.
Na druhou stranu pan ministr vůbec nezmínil daleko větší riziko, kterým je možný vznik zásadního antagonismu ve společnosti. Češi dosud neměli ve větší míře možnost se naučit žít s občany ze vzdálených zemích (s výjimkou Vietnamců), neboť nemáme ani koloniální minulost ani jsme nebyli účastníky evropského hospodářského zázraku z 60. let. Nemáme tedy se soužitím s imigranty žádnou zkušenost.
A my zde nehovoříme o stovkách imigrantů (na které jsme údajně připraveni), ale o tisících nebo dokonce desetitisících.
Vláda by proto měla urychleně připravit koncepci aktivní imigrační politiky ČR , včetně jejích nástrojů, která bude počítat s počtem přistěhovalců , možná o několik řádů vyšším. Její součástí by měla být, kromě jiného, rozsáhlá cílená kampaň, s cílem ovlivnit veřejnost ve prospěch imigrantů. Součástí takové koncepce by současně měla být aktivní orientace na imigraci konkrétních skupin lidí z konkrétních zemí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
