Kolikrát už jsme něco takového zažili? Přesně tolikrát, kolikrát se naše civilizace stala cílem teroristických útoků. Je to vždy stejné. Několik dní se intenzivně truchlí, budují se pomníky hrdinům, mluví se o tom, co všechno pro zamezení terorismu uděláme. Jenže po krátké době opět upadneme do pohodlné letargie a ujišťování, že vlastně žádný rozsáhlý problém neexistuje a jednalo se jen o nějakých pár šílenců, kteří nikoho nezastupují, a že islám je vlastně veskrze mírové náboženství... Přesně to jsme udělali i po atentátech v Madridu a Londýně. Málo nebo dokonce nic.  V Madridu bylo obětí více než desetkrát tolik…..

O problému islámského terorismu se ví minimálně třináct let (od 11. září 2001) a přesto jsme pro jeho vyřešení nedokázali udělat vůbec nic. Kromě toho, že jsme, byť možná v dobré víře, uvedli do zmatků několik zemí, které nyní dodávají teroristům desítky tisíc odhodlaných bojovníků. Afganistán, Libye, Irák, Sýrie….

Nejen, že problém neřešíme, my mu dokonce, podle mého, ani nerozumíme. Nalháváme si, že se jednalo o útok, zaměřený na svobodu slova, jeden z hlavních výdobytků naší civilizace. Uvažování teroristů je ale ve skutečnosti úplně jiné. Jejich hlavním cílem je vzbudit co největší pozornost médií a vyvolat co největší strach ve společnosti. Proto si Islámský stát nechal vyrobit profesionální „výhrůžná“ videa s hořícími západními městy, proto také islamisté vždy útočí tam, kde tuší největší strach, a takovým způsobem, jaký vzbudí co největší a nejděsivější ohlas.