Ve veřejné debatě o zákazu mobilních telefonů ve školách se ukazuje hluboký rozpor. Na jedné straně stojí argumenty o autonomii škol, které si mají samy nastavovat pravidla. Na straně druhé se stále častěji objevují varovná data o negativním vlivu digitálních technologií na psychické zdraví dětí a dospívajících.

Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že plošný zákaz může mít výrazně pozitivní dopady. V Austrálii už několik let funguje systém, kdy děti ráno odevzdají své soukromé telefony a po vyučování je dostanou zpět. Tento model přinesl posílení třídních kolektivů, lepší soustředění v hodinách, zlepšení studijních výsledků i snížení agresivity mezi žáky.

Odborníci navíc upozorňují, že děti do dvou let by neměly mít žádný „screen time“, a i starší věkové skupiny by měly být výrazně omezeny. Přesto se v Česku stále vede spor o to, zda plošný zákaz zavést. Je těžko pochopitelné, proč právě Piráti, kteří se jinak často staví na stranu ochrany zranitelných skupin, tento krok odmítají. V situaci, kdy data jasně ukazují na rostoucí psychické problémy a závislosti, působí jejich odpor spíše jako neochota čelit realitě.

S tímto návrhem jsem v naprostém souladu – a není to žádná novinka, prosazuji ho už roky. Komické na celé věci je, že když jsem s tímhle postojem přišel poprvé, dostal jsem pěkně „přes prsty“ – a hádejte od koho? Od těch samých chytráků, kteří dnes najednou hrdě mávají vlajkou demokracie a tváří se, že to byla jejich geniální myšlenka od začátku.

Inu, jak se říká, jen úplný hlupák nikdy nezmění názor… Ale tady to spíš vypadá, že někteří dokážou otočit kabát rychleji než větrník na kopci.

Psali jsme:

Scherfer (SOCDEM): Bez velkých slov a zbytečných gest, jen s květinou

Scherfer (SOCDEM): Darované bitcoiny, ukradená důvěra

Scherfer (SOCDEM): Krušnohorská tragikomedie či ekologická schizofrenie

Scherfer (SOCDEM): Bitcoinové „očistné“ kouzlo