Vážení přátelé, objektivně nejúspěšnější člověk, který kdy vstoupil do české politiky, se dobrovolně vzdal ovoce svého úspěchu. Zažila jsem toho už hodně, ale tohle mě dostalo. Nemůžu to jen tak přejít a chci napsat alespoň pár slov.

Vybavuji si scénu několik let nazpátek. Bylo to 7. března 2019. V televizi běžel přenos z Oválné pracovny Bílého domu, kde byl právě náš předseda na návštěvě. Desítky fotoaparátů cvakaly a vrhaly ostrá světla na usmívající se tváře dvou mužů. Ten jeden byl premiér nevelké země ve Střední Evropě, ten druhý byl prezident největší světové velmoci. A přece, byl to právě ten s českou vlaječkou na klopě, kdo byl z nich dvou úspěšnější manažer a podnikatel. „Bohatší než Trump,“ napsali tehdy o našem předsedovi novináři.

Proč tohle srovnání vůbec vytahuji? Zkuste si představit, že by o Vás v novinách napsali, že jste to v byznysu dotáhli dál než Donald Trump. Zkuste si představit, že jste se do téhle pozice prokousávali několik desítek let. Že z bodu, kdy jste přespávali na matraci v pronajaté kanceláři, jste se dostali do bodu, kdy řídíte stovky úspěšných firem zaměstnávajících po světě desítky tisíc lidí. A teď si představte, že vám někdo řekne, abyste se toho všeho naráz vzdali a do smrti nad svým dílem už neměli kontrolu. A Vy řeknete „ano.“