Vážené dámy, vážení pánové,

Česká republika se podle včera zveřejněného indexu prosperity a finančního zdraví propadla za necelé tři roky z příznivého devátého místa v rámci EU o šest pozic na místo patnácté. V dílčím ukazateli hodnotícím ekonomickou kondici dokonce na místo číslo 23, tedy téměř na chvost. Situace je o to závažnější, že nejde o ojedinělý žebříček, ale o další v celé řadě mezinárodních srovnání a průzkumů, kde ztrácíme dech a propadáme se doslova jako lyžař zavalený ve sněhové lavině hlouběji a hlouběji. A co hůř, záchranáři jakoby místo kopání a pomáhání ještě na místo neštěstí přivezli a nechali sypat sněhová děla.

Přesně tak totiž funguje daňový balíček, před kterým jsem vás v průběhu loňského roku nesčetněkrát varovala. A zdaleka nejen já, ale také třeba nezávislá Česká národní banka, podle které v jeho důsledku dojde jen letos ke snížení našeho HDP o 1,4 %. Nebo Svaz průmyslu a dopravy, který spočítal, že jen škrty v energetické politice prodraží českému průmyslu vstupy v podobě elektrické energie nejméně na dvojnásobek. Bohužel zadušením ekonomiky se logicky nedostavil ani kýžený efekt v podobě zlepšení veřejných financí, natož ozdravení ekonomiky.

Vláda Petra Fialy, která si ve svých slibech tolik zakládala na nutnosti zkrotit dluhy, zasekne za čtyři roky dluh ve výši 1 bilion 145 miliard korun. To je, dámy a pánové, 286 miliard ročně. A to znamená přesně třikrát rychlejší tempo zadlužování, než kterého dosahovali vládou tolik proklínaní ministři financí za hnutí ANO. Ministři, kteří na rozdíl od poškozování ekonomiky a tolerance daňových úniků a podvodů podporovali hospodářský růst, rovná pravidla pro všechny a omezování šedé ekonomiky. Postupovali tak podle toho nejlepšího a osvědčeného receptu na uzdravení veřejných financí, který je vyspělý ekonomikám znám už celá desetiletí a není potřeba ho znovu vymýšlet.