Nedávno jsem si přečetl, že stavební úřad určil, že maringotky v přírodě jsou stavby. Zpráva samotná mi přijde docela absurdní, ale ještě víc to vynikne v kontrastu se situací na ulici „5. května“ a v jejím okolí. Zde totiž vyrostla masivní 357 dlouhá, 5 metrů vysoká a metr široká betonová zeď, která však podle též instituce stavbou není.

O případu „protihlukové“ stěny jsem psal už před měsícem. Od té doby se leccos událo, zejména tže zeď už stojí a náležitě vylepšila výhled z obýváku paní Pechové.

Objevila se iniciativa občanů, kteří instalaci stěny vítají. Dokonce existuje dopis z 21. září podepsaný představiteli několika SVJ a BD v okolí, kde se uvádí, že o ni mnoho let usilovali. Přijde mi však zvláštní, že o tomto záměru nevěděli ani místní, ani radnice a starosta Prahy 4 a dokonce se o tom nikdy nemluvilo na magistrátu v komisi, která se řešením hluku z dopravy zabývá, alespoň pokud mohu věřit známému, který tam s ohledem na svůj dům v dosahu Jižní spojky pravidelně dochází.

Většinou to totiž funguje tak, že pokud místní občané skutečně něco chtějí a skutečně o to „mnoho let usilují“, tak o tom na radnici ví každá sekretářka a kdokoliv, kdo se o komunální dění trochu zajímá. To však není tento případ, nebo ho všichni zúčastnění velmi dobře tají*.