Včera ráno jsem si do metra vzal Metro, abych si početl, co je nového, a hned jsem měl zkažený den. Kromě toho, že se tam naparovala primátorka Krnáčová, co všechno pro Prahu zařídila, tak mi náladu vzal hlavně „dopis čtenářky“.

Paní v díle „Elektronické poklady ano a s vykřičníkem“ horuje pro urychlené zavedení EET. Představte si to, má svůj oblíbený bylinkový krámeček a dosud nikdy jí nenapadlo chtít účtenku. Když však slyšela litanii majitelky na EET, tak se v ní najednou probudila touha po pořádku. A hned se ukázalo, že ta ženská je fakt podvodnice, protože nevypisuje pokladní bločky! Takže jen houšť a větší kapky, ať už je konečně pořádek! Oblíbený krámeček sice zavře, ale co už? Za lepší zítřky to uvědomělým občanům stojí.

Tajně doufám, že žádná Alena Gebauerová neexistuje a jde jen o propagační PR text, který se pouze tváří jako příspěvek do listárny. Bohužel pravděpodobnější je, že jde o realitu všedního dne v České republice v roce 2016. Lidé zřejmě bytostně touží po tom, aby státní moc kontrolovala a tím ovládala druhé. Neuvědomují si přitom, že to nevyhnutelně znamená, že jednou bude ovládat i je.

Premisa „Kdo nic nedělá, nemá se čeho bát.“ je klíčem i od vašeho domu, vašeho soukromí a vašeho života. S jídlem totiž roste chuť a platí to i o státní kontrole. Plánovači potřebují vykazovat činnost a to je nutí vymýšlet stále nové regulace. Stát bobtná a efekt se stupňuje. Ročně se přijímají stovky nových právních předpisů. Vsadím se, že nikdo z vás s jistotou neví, co všechno podle zákona musí.