Tak nám proběhlo téměř 18 hodin jednání poslanecké sněmovny k bodu vyslovení nedůvěry vládě. Zajisté je legitimní nastolit hlasování o nedůvěře, nicméně již před započetím muselo být aktérům zřejmé, že vláda obstojí. Opoziční strany se snažili jako jeden muž nenechat nitku suchou na jednotlivých ministrech, často výtky směřovaly do osobní roviny a z pohledu veřejnosti to byla jedna velká inscenace poněkud pokleslé úrovně. Někdo by řekl, že proběhla  nebývalá taškařice o několika dějstvích. Ale o to přece nešlo, vždyť máme před okurkovou sezónou politiky a proto nezbývá, než potvrdit, že co máme na srdci, to máme i na jazyku.

Dokonce bych nebyl kritický vůči promrhanému času, protože někdy je lépe, když parlament nezasedá. Nehledě na skutečnost, že hlasování o nedůvěře vlády má ryze politický účel.

Sama diskuse ukázala široké veřejnosti, kolik negativní energie je naakumulováno v naší dolní sněmovně a že schází pozitivní pojetí politiky. Přesto, že profesionální  PR pana premiéra k tomu nabádá, problémy Andreje Babiše jsou natolik svazující, že negativní emoce převažují. Komunisté sehráli očekávanou roli ani nahého, ani oblečeného.  Zato u ČSSD se opět ukázala její nečitelnost v očích občanů a ztráta strategického myšlení a předvídatelnosti. Přitom diskusi o nedůvěře vládě mohli její představitelé beze zbytku využít k vymezení se vůči seniorskému vládnímu partnerovi a k vysvětlení rozdílů mezi sociálně demokratickou politikou a současnou politikou ANO 2011. Tato šance však byla promarněna a dokonce zastíněna problematikou demise ministra kultury. Opět výborná akce premiérova PR týmu.