Stejně je sociální demokracie spjata s právy zaměstnanců a s prosazováním jejich zájmů. Je proto paradoxem, že v době, kdy se České republice daří a z velké části za to může i odbornost a kompetence sociálně demokratických ministrů a premiérů, se ČSSD dostává nízká podpora veřejnosti. Naopak v dobách ekonomické recese či po chybách pravicových vlád popularita sociální demokracie roste. Zřejmě proto, že lidé považují sociální demokracii za politickou stranu do nepohody a do těžkých a krizových časů.

Je jasné, že z pohledu opozice se kritizují chyby, které se vždy udělají. Přece platí, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Platí to nejen v soukromém životě, ale i v politice. Velký vliv na chápání politiky té které politické strany mají sdělovací prostředky a tady je také nutno říci, že od obnovení sociální demokracie neměla tato strana na růžích ustláno. Pak jakákoliv chyba či záměrně šířené nepravdy či fabulace způsobily vždy obrovský propad popularity ČSSD.

Přes všechny objektivní i subjektivní příčiny současného stavu voličské podpory je nutno zdůraznit, že ČSSD nikdy nebyla a není všeobjímající politickou stranou. Ano, je stranou zastávající se zaměstnanců, seniorů, drobných živnostníků, rodin s dětmi či lidí s hendikepem.