Kolem volebního neúspěchu bylo napsáno a ještě bude napsáno mnoho. A je dobře, že se pomyslné ledy hnuly a že diskuse uvnitř sociální demokracie a nejen v ní pokračuje. To, co mne mrzí je velmi nízká aktivita členské základny, která pramení z malé aktivity vedení. Možná, že je to dané čekáním na Gogota, nicméně ČSSD opravdu čas nemá.

Také by se vina za volební porážku neměla házet pouze na bývalého předsedu strany, i když víme, že jakýkoliv úspěch má otců mnoho, neúspěch pouze jediného.

Pokud hodnotíme úspěch či neúspěch koaličního vládnutí či příčiny volebního nezdaru, pak je třeba vycházet z reality a je třeba naslouchat našim, dnes již bývalým voličům. Zároveň je však nutno odmítat teze o „liberálním neomarxismu“ či se utápět v sebebičování. Prostě taková je česká politika a pokud ČSSD chce v budoucnu prosazovat svůj program, pak musí  přesvědčit voliče. A také si nemyslím, že bychom měli „pružně“ reagovat na PR politického hnutí ANO 2011 a opustit sliby, které jsme dali voličům před volbami.