Začnu příjemnými zprávami o růstu bohatství našich občanů o 4,4% (statistiky a průměry vždy zkreslují), což je výborný výsledek v porovnání se zbytkem světa. Také jsme si polepšili v kvalitě života, kde Česká republika skončila na 24. místě ze 149 zemí. A to přesto, že jsme si naopak pohoršili v kvalitě životního prostředí a v přístupu k informacím.

Poněkud horší hodnocení naší země poskytla Social Watch, která svoji zprávu o stavu naší země dokonce nazvala ČR 2019: Drobnými krůčky ke společenskému a ekologickému kolapsu. A tento název by neměl žádného z občanů a zejména z politiků nechat klidným.

Social Watch dlouhodobě kritizuje bariéry ve vzdělávání, závislost dosaženého vzdělání na statusu rodiny, regionální rozdíly v kvalitě a dostupnosti výuky a nedostatečné předškolní vzdělávání. Mimochodem to jsou problémy, které se alespoň částečně snaží řešit ČSSD.

Podobně je na tom kritika nižší ekonomické produktivity, způsobené mimo jiné výrobou postavenou na laciné práci, sociálním dumpingu, nízké technologické inovaci či vysoké byrokratické zátěži pro podnikatele. Zde je řešením podpora diverzifikace výroby se zaměřením na odvětví s vysokou přidanou hodnotou, podpora technologického rozvoje, inovací a investic. Stále schází zákon o zaměstnanecké participaci vlastnictví firem, větší podpora družstevního vlastnictví, vznik alternativních regionálních finančních struktur, zavedení sektorové daně nebo podpora lokální ekonomiky.