Říká se, že čas všechno zahojí. Toho si jsou vědomi zejména politici, kteří spoléhají na krátkou lidskou paměť. Příkladem může být politika pravicových stran, kritizující ztrátu sociálního cítění současné vládní koalice z důvodu odmítání sirotků z Řecka. Přitom si každý občan vzpomene na období vlády pravice v letech 2006 až 2013, kdy antisociální reformy tehdejší vládní koalice způsobily pokles životní úrovně drtivé většiny našich občanů. Pokud dnes někdo z pravicové opozice kritizuje současnou vládu z pohledu nízkých platů či penzí, pak toto jejich počínání není nic jiného než oportunní jednání a čilý populismus.

Nejen pohled na odmítavý postoj současné vlády vůči přerozdělování migrantů či na rovné podmínky v podnikání a boji proti šedé ekonomice odlišuje českou pravici od vládních koaličních stran. Stačí připomenout výrazné rozdíly v otázce navyšování mezd či zvýšení minimální mzdy, na řešení nízkých penzí či na zdanění finančních korporací a bank.

Ano, stále existují významné programové rozdíly mezi českou pravicí a českou levicí, reprezentovanou v dnešní vládě ČSSD. Škoda jen, že pozice nejsilnějšího hnutí ANO 2011 neumožňuje daleko více prosazovat sociálně demokratické priority.