Je neoddiskutovatelné, že levicové politické strany, zejména strany sociálně demokratické, sehrály a stále sehrávají důležitou roli v zajištění evropského sociálního modelu společnosti. Společnosti, která na základě svobody, sociální spravedlnosti a solidarity, zachovává životní úroveň zaměstnanců, seniorů, zdravotně postižených a rodin s dětmi. Prostě těch, kteří v životě nemají na růžích ustláno. Zároveň moderní levice hájí liberalismus a volný trh.

A právě zde je prapříčina poklesu podpory evropské levice, která postupně přijala tezi nutnosti růstu hospodářství neo liberálním směrem. Tím sociálně demokratické strany chtě nechtě akceptovaly takzvanou pracující chudobu na úkor neustálého zvyšování zisků nadnárodních korporací v dnes globalizované ekonomice. Ne, že by se úplně vytratily politiky jako udržitelný rozvoj, ochrana životního prostředí či investice do vzdělání a do veřejných služeb, ale rozhodně byly tyto politiky upozaděny. Ale základní chybou a to nejen levice, bylo nahrazení péče o duši každého jedince materialistickou kulturou spotřebního člověka.

Prostě stará liberální demokracie se vyčerpala a převtělila se do všudypřítomného neo liberalismu. Namísto zodpovězení si klíčové otázky, jak chceme vytvořit pluralitní společnost, ve které pravda, svoboda a spravedlnost budou normálně fungujícími a kde občan nebude pouze konzumentem, ale bude cítit zodpovědnost za společný vývoj k dobru.