Tlak na zavedení armády EU není tím pravým ořechovým pro Brity, ale ani pro Francouze. Velká Británie tradičně podporuje národní armádu a transatlantickou spolupráci, Francie lpí na národních zájmech a Německo nehodlá pouze financovat vojenské zásahy evropských jednotek. Osobně jsem přesvědčen, že je nutno nalézt kompromisní, ale funkční řešení, které by sice zvýšilo vojenskou kooperaci evropských zemí, ale zároveň by zachovalo identitu národní armády.

Nemusíme chodit daleko, vždyť podobným způsobem funguje řadu dekád Washingtonská smlouva, která jasně odlišuje povinnost členských zemí budovat své schopnosti (čl.3) a společnou obranu v případě napadení (čl.5). Také Bezpečnostní strategie ČR reflektuje tyto dvě polohy s tím, že naše armáda je zapojena jak do NRF (NATO Response Force), tak do sil rychlé reakce EU. Na druhou stranu je nutno si přiznat, že neustále se snižující armádní rozpočet (1,1% HDP pro rok 2014 snížený o 720 mil.Kč v rámci vládní rozpočtové rezervy) neodpovídá požadavkům na dokončení reformy AČR a potřebné modernizační programy.

A s podobnými problémy se potýká většina zemí v rámci NATO i EU.