Tyto obavy se týkaly zejména bezpečnostních rizik z možné infiltrace bojovníků za práva šárija a džihádu, ale také obavy z nekontrolovatelného rozšiřování islámů v našich končinách . Zato jsem velmi málo jsem slyšel důvodné obavy z narušení sociální soudržnosti společnosti, z možného kolapsu sociálních systémů či snížení životní úrovně obyvatel a to nejen v České republice. Takže na misku pomyslných vah je nutno klást všechny hrozby, které z nekontrolované a neřízené migrace vznikají či mohou vzniknout.

Nicméně po vzniku občanského hnutí Islám v ČR nechceme jsem si uvědomil, že nelegální migrace se stala věcí politickou, protože zákaz islámu jako náboženství odporuje nejen platné Ústavě ČR, ale i dalším zákonům. Emisaři tohoto hnutí poukazují na historické konotace, ovšem bez nutné sebereflexe ve vztahu ke křesťanství, judaismu, budhismu či dalším náboženství. Nechtějí se bavit o konkrétně přijatých opatření vládou či institucemi a orgány Evropské unie, ale cíleně šíří strach mezi občany. Proto je důležité se ptát, proč se dává rovnítko mezi nelegální migrací a islamismem, na straně jedné a proč se na straně druhé řada opozičních a populistických politiků uchyluje k nastolování tématu, který dnes není opravdovým problémem naší země. Osobně jsem přesvědčen, že je to z ryze politických důvodů a nikoliv oprávněná snaha o zajištění bezpečnosti obyvatel České republiky.

Otázky spojené s migrací, postoje české vlády a opatření jednotlivých ministerstev byly opakovaně projednávány nejen na plénu poslanecké sněmovny, ale i při jednání příslušných výborů. Přijatá bezpečnostní opatření i příprava kapacit uprchlických táborů pro umístění migrantů je logickým rozhodnutím každého zodpovědného politika. A to přesto, že česká azylová politika je jedna z nejpřísnějších v schengenském prostoru. Sama vláda i EU si uvědomuje, že většina nelegálních migrantů nejsou uprchlíci, kteří mají nárok na azylový pobyt. Naopak migranti připlouvají, přijíždějí či přicházejí do Evropy za lepší budoucností a vyšší životní úrovní. Problémem je oddělení těchto ekonomických migrantů od těch, kteří podstoupí azylovou proceduru. A je nutno si uvědomit, že ČR je členem EU a proto se podílí na její politice i na přijatých řešení boje proti nelegální migraci. Zároveň si vláda uvědomuje nutnost mít možnost rozhodovacích pravomocí.