Je pravdou, že USA přispívají 72% na výdaje Severoatlantické aliance a že na svoji obranu vydávají 3,58% HDP (což představuje 610 miliard USD). A že pouze Řecko, Velká Británie a Estonsko v současné době dodržují stanovené 2% HDP. Takže tlak současného amerického prezidenta na zvýšení vojenských výdajů je nejen logický, ale i potřebný s ohledem na stav jednotlivých armád. A že trpělivost Donalda Trumpa má své meze ukázala i jeho, pro mnohé, nepochopitelná reakce, kdy dokonce pohrozil, že v otázce obrany mohou USA jít svojí vlastní cestou.

Na straně druhé je zde závazek členských zemí NATO, navyšovat postupně armádní výdaje tak, aby 2% HDP bylo dosaženo nejpozději v roce 2024. V tomto souhlasím s vyjádřením českého premiéra i ministra zahraničních věcí, že nelze skokově navýšit výdaje na obranu. Stačí se podívat na čerpání kapitoly 307, kdy se každoročně nevyčerpá kolem čtyř miliard korun a letos tato částka bude vyšší, podle mého odhadu, přes pět miliard Kč. Zároveň je třeba odmítnout vějičku amerického prezidenta, který hrozí nutností budoucího zvyšování armádních výdajů ke 4% HDP. A to nejen proto, že prezident USA neváhá přitom bez uzardění doporučit svým evropským partnerům nákup americké vojenské techniky, což pouze ukazuje na provázanost politiky s ekonomikou a s byznysem.

Přesto jsem přesvědčen, že varování Donalda Trumpa přichází za pět minut dvanáct. K mému přesvědčení mne vedou zejména dva základní důvody. Tím prvním je skutečný stav řady evropských aliančních armád a opravdu nemusíme chodit daleko, ale stačí se podívat na armádu naši. Aliance, ale zejména obranyschopnost České republiky, vyžadují schopnosti Armády ČR, které jsme povinováni budovat na základě článku 3 Washingtonské smlouvy. Prioritním úsilím by mělo být budovat takovéto vojenské schopnosti, které reagují na současné, ale i budoucí bezpečnostní hrozby. A k tomuto by měly směřovat požadované 20% investice i postupné zvyšování počtu profesionálních vojáků či aktivních záloh.