Je však nutno konstatovat, že reforma Armády ČR z roku 2002 stále není dokončena a naopak po přijetí zákona o vojácích z povolání se problémy neodstranily, ale naopak prohloubily. Základním problémem naší armády jsou totiž personální problémy, které se nedaří dlouhodobě řešit.

Prvním problémem je nedostatek profesionálních vojáků a nenaplněnost vojenských útvarů. Schází 6000 profesionálních vojáků a sama armáda přiznává, že tento problém hodlá vyřešit v průběhu sedmi let. Podle mého názoru s ohledem na obrovské problémy s tím spojené, je tato ambice malá a mělo by dojít k takovým změnám, aby nábory byly daleko rychlejší. Branný zákon se nesmí stát nástrojem na „trvalé“ nahrazování těchto vojáků aktivními zálohami. A v tomto případě nejde pouze o finance, ale i o ochotu armády cokoliv měnit.

Podle amerických studií pro zajištění konkurenceschopnosti armády je nutné, aby vojenské platy byly minimálně 1,1 násobkem civilních platů u srovnatelných povolání. AČR jde však jiným směrem, a to cestou benefitů. Přitom jejich zdanění k 1.1.2011 obrovským způsobem devastovalo konkurenceschopnost armády. Obávám se, že ani zákon o vojácích z povolání, který měl přinést kariérní řád a transparentnost v odměňování tento problém nevyřeší.