Nejen volby do Evropského parlamentu, ale i předčasné volby ve Velké Británii či ve Francii byly o drahotě, o odcházejícím průmyslu z Evropy z důvodu ztráty konkurenceschopnosti, o mizejících pracovních místech, o vynucované elektromobilitě a obnovitelných zdrojích, o nelegální a ekonomické migraci, o snižování kvality a dostupnosti veřejných služeb, prostě o snižování životní úrovně většiny obyvatel EU i Británie.

Vítězství levice v parlamentních volbách, posílení populistických pravicových stran či podpora novým hnutím ukazuje na „vyčerpanost“ tradičních vládních politických formací. Zároveň indikuje náznaky občanského odporu vůči elitám, které dnes ovládají současnou politiku a podporují neo-liberální politiku, globální ekonomiku či progresivismus dnešní doby. Důvodem je skutečnost, že tyto elity nehájí zájmy těch, které je volili. Dokonce se elity do svých funkcí sami jmenují, což pokládám za vrchol arogance moci a nedemokratického přístupu.

Demokratický Západ je uvězněn ve svém volebním mlýnku neustále se opakujících volebních období, jenž znemožňuje dlouhodobou politiku ve prospěch občanů. Vlády, zejména ta česká, nehájí národní zájmy a spíše „poklonkují“ elitám a bruselské byrokratické regulaci. Ovšem ta jde v neprospěch českého průmyslu, podobně jako neustále prodlužovaná válka na Ukrajině. Naší konkurenční výhodou byly nízké ceny energií a kvalitní levná pracovní síla. Z důvodu podpory „zelené energie“, z důvodu zavedení emisních povolenek a z důvodu „přesměrování“ z levných zdrojů na zdroje nákladnější, vzala první konkurenční výhoda za své.