Volební účast v České republice je až na výjimku počátku devadesátých let minulého století velmi nízká. To má za následek, že parlament a další zastupitelské sbory jsou sice obsazeny, ale poslanci a zastupitelé představují jen velmi malou část obyvatel. Jak potom mohou přijímat zákony a podílet se na řízení státu, když reprezentují názor menšiny obyvatel.

Jelikož se žádnými osvětovými prostředky nedaří tento neblahý vývoj zvrátit, vrací se SPR – RSČ ke svému požadavku právě z druhé poloviny devadesátých let, kdy navrhovala povinnou účast ve volbách pod sankcí vysokých pokut. Konec konců tak, jako to bylo za první Československé republiky.