Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové,
dnes tu projednáváme novelu zákona o pozemních komunikacích, která je veřejnosti představována velmi jednoduše. Plníme programové prohlášení, kde slibujeme zmrazení ceny dálničních známek. To zní na první poslech logicky. Proč ale stejně aktivně neplníte i další body programového prohlášení? Zde cituji: Vláda bude prosazovat stabilitu veřejných financí. Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilanci, a to bezpečně pod hranicí tříprocentního deficitu. V delším horizontu pak i fakticky vyrovnaného či přebytkového hospodaření státu.
Nyní zde navrhujete zrušení automatické valorizace dálničních známek, tedy mechanismu, podle kterého se cena dálniční známky upravuje podle dvou objektivních kritérií – podle inflace a podle změny délky dálniční sítě. Ano, vláda tímto návrhem plní jeden konkrétní bod svého programového prohlášení, kde se píše, že vláda srovná podmínky pro elektromobily a klasická vozidla, včetně dálničních známek, zmrazí jejich cenu a zavede doplňkový režim flotilových dálničních známek.
Vláda si z úzkého dopravního bodu vybírá ale jen tu nejpopulárnější část, zmrazení ceny. Naopak podmínky pro elektromobily a klasická vozidla tato novela nesrovnává. Předvolební slib a programové prohlášení zde totiž narazily na realitu evropských závazků. Osvobození bezemisních vozidel bylo podmínkou splnění milníku v Národním plánu obnovy, za který už Česká republika dostala peníze, a jeho zrušení před vyplacením poslední splátky by mohlo znamenat sankci ze strany Evropské komise. Režim flotilových dálničních známek, který je ve stejném programovém bodu, tato novela také neřeší.
doc. Ing. Lucie Sedmihradská, Ph.D.
Hlavně, programové prohlášení vlády není jen jedna věta o ceně dálničních známek. V dopravní části vláda slibuje moderní, ekonomicky udržitelný a spravedlivý dopravní systém, stabilní a dlouhodobé investice a dokončení páteřní dálniční sítě. Právě s těmito cíli je tato novela v rozporu.
Dálniční známka je uživatelský poplatek. Platí ji ten, kdo dálnici používá. To je důležité nejen kvůli financování, ale i kvůli spravedlnosti. Princip je jednoduchý. Kdo má z dané služby přímý prospěch, ten na ni má také přiměřeně přispívat. Pokud tento příspěvek politicky zmrazíme, náklady nezmizí. Pouze se přesunou jinam, do státního rozpočtu nebo do dluhu.
Rychle si připomeňme, proč byla valorizace zavedena. Cena roční známky byla od roku 2012 až do roku 2024 na úrovni 1 500 korun ročně. Po celé ty roky se její nominální výše neměnila, ale reálná hodnota klesala, a to tolik, že valorizovaná historická cena byla v roce 2023 už 2 300 korun ročně. Jinými slovy, valorizace nebyla zavedena proto, že by někdo chtěl řidiče každý rok trestat. Byla zavedena proto, aby se neopakovala situace, kdy se cena 12 let nemění, zatímco náklady na výstavbu, údržbu a opravy infrastruktury rostou.
Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?Anketa
Samotný valorizační vzorec není nahodilý. Stojí na dvou kritériích. Prvním je inflace, tedy ochrana reálné hodnoty poplatku. Druhým je potom délka dálniční sítě v provozu, tedy zohlednění rozsahu služby, kterou stát řidičům poskytuje. Delší dálniční síť není jen více kilometrů, po kterých se jezdí. Je to také více kilometrů, které se musí udržovat, opravovat, obnovovat, značit, kontrolovat a v zimě uklízet.
Tady připomínám, že inflační doložka je nyní zastropována nejvýše na 10 procentech, takže nejde o neomezený automat. Právě růst délky dálniční sítě je v této debatě podstatný. Očekává se, že do roku 2029 bude otevřeno dalších více než 260 kilometrů dálnic. Pokud se rozšiřuje dálniční síť, je logické, že má existovat mechanismus, který to promítne i do financování. Rozpočtový argument je pro mě klíčový. Zmrazení ceny není zadarmo. Peníze z dálničních známek jdou zpět do výstavby a údržby dálnic. Pro rok 2026 se očekává výnos zhruba 9 miliard korun. To jenom, abychom si uvědomili, o jakých částkách se bavíme.
Jestliže tedy vláda říká, že uživatelé dálnic mají platit relativně méně, musí zároveň říct, kdo rozdíl zaplatí. Zaplatí ho všichni daňoví poplatníci, i ti, kteří dálnice nevyužívají? Zaplatíme ho vyšším dluhem a tím vyšší dluhovou službou v dalších letech? Nebo ho zaplatíme horší údržbou a odloženými opravami? To jsou otázky, na které důvodová zpráva nedává uspokojivou odpověď.
Dalším problémem je předvídatelnost. Automatická valorizace odstranila potřebu opakovaných ad hoc rozhodnutí. Zajistila, že se cena dálniční známky upravuje podle známých, objektivních a předem daných pravidel. Tato novela nás vrátí zpátky do situace, kdy se o ceně dálniční známky nerozhoduje podle předem známých pravidel, ale podle politické odvahy nebo politické pohodlnosti konkrétní vlády. To není stabilní financování. To je návrh systému, který už jednou vedl k tomu, že cena zůstala 12 let nominálně stejná a reálně se propadala.
Pan ministr tady řekl, že nechce v roce 2029 za dálniční známku platit 3 200 korun ročně. Pojďme se tedy bavit o úpravě valorizačního mechanismu, ne o jeho zrušení. Jednou z jednoduchých variant je snížit limit započítávané míry inflace, třeba na pět procent. To je určitě věc k diskusi.
Další možností je zavést regionální známky. Podobně jako to známe z pražského systému parkovacích zón, kdy si mohu koupit buď kartu na celý rok v naší městské části za 1 200 korun, anebo jen pro část městské části, která potom stojí polovinu. Těch možností je určitě mnohem více a určitě stojí za to se o nich bavit a najít kompromis, který umožní zachovat princip valorizace, který je nesmírně důležitý pro stabilitu financování sítě dálnic a jejich udržování.
Co se týká dalších argumentů, které padly, jak dnes, tak především v nějaké mediální debatě. Došlo k neustálému porovnávání ceny české dálniční známky s Rakouskem. Otázkou je, proč to srovnání nebylo třeba se Slovinskem, kde roční dálniční známka stojí 2 850 korun po přepočtu, což je prakticky totožné s tou českou, byť dálniční síť je kratší. V Maďarsku s podobnou dálniční sítí stojí po přepočtu dálniční známka přes 4 100 korun. Takže určitě toto není argument, který ospravedlňuje zastropování a zrušení valorizace dálniční známky.
Chci se ještě rychle vrátit k sociální a nějaké spravedlnostní otázce, protože zmrazení dálniční známky je plošná sleva, pomůže stejně domácnosti s nízkými příjmy jako domácnosti s příjmy vysokými a vůbec nepomůže těm, kteří dálnice nepoužívají. Ti ale případný výpadek zaplatí v daních, dluhu nebo ve zhoršené infrastruktuře stejně jako ostatní. Pokud chce vláda pomáhat lidem s dopravními náklady, má hledat cílenější nástroje. Plošné zmrazení ceny dálniční známky je politicky líbivé, ale není sociálně cílené a není rozpočtově odpovědné. Tento návrh podle mě není odpovědnou politikou. Je to návrat k politickému zmrazování cen, které vedlo k propadu reálné hodnoty dálniční známky. Je to oslabení předvídatelného příjmu pro dopravní infrastrukturu v době, kdy vláda současně slibuje a zatím naštěstí i realizuje dostavbu dálniční sítě. Pokud vláda ruší valorizaci, musí jasně říct, kde vezme peníze na výstavbu, údržbu a obnovu dálnic. Nestačí říct, že řidič v příštím roce nezaplatí více. Politická odpovědnost znamená říct i to, kdo zaplatí rozdíl. Já tento návrh nepodpořím a připojím se k návrhu na zamítnutí.
Děkuji.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
