Když think-tank Evropské hodnoty za velkého zájmu médií zveřejnil svou první studii hodnocení aktivity europoslanců, uvedla jsem během její prezentace absurdní příklady, jak by asi vypadal takový vzorový, nejpilnější europoslanec, pokud bychom tzv. sledovaná kvantitativní kritéria brali doslova a přitom co nejefektivněji. Druhá studie, která byla představena před několika dny, se v tom příliš neposunula.

Byla jsem pozvána na prezentaci výsledků této druhé studie a snažila jsem se autorům i širokému publiku opětovně vysvětlit na konkrétních příkladech nesmyslnost hodnocení, pokud není na samotném počátku jasně definováno, co si vlastně pod "aktivním" europoslancem představujeme. Teprve až budeme mít v tomto jasno, můžeme se pustit do hledání odpovídajících indikátorů. Nikoliv obráceně. To by ovšem od analytiků vyžadovalo větší úsilí než převzetí veřejně dostupných statistik a pokus o jejich zdánlivě objektivní interpretaci.