Pár postřehů z oddělení, kde se starají o nemocné s COVIDem. Po letech, kdy mě osud zavál daleko od lékařského řemesla, jsem v těžké době nastoupila na výpomoc na COVID oddělení v Kroměřížské nemocnici. Po dvou týdnech v první linii si dovolím několik postřehů, pro mě obzvlášť cenných, protože ve vedení Zlínského kraje budu mít v gesci zdravotnictví.

Člověk by si myslel, že pro pracovníky v první linii jsou po půl roce pandemie nachystána veškerá dostupná ochranná, technická a organizační opatření, prostě maximální podpora. Je přece jasné, že pokud se nakazí zdravotníci, zhroutí se péče jako domeček z karet.

Mé rozpaky se netýkají péče o pacienty, úroveň práce zdravotnického personálu je prostě skvělá. Hluboká poklona všem, kdo na oddělení pracují, se kterými jsem se tady setkala. Žádný odstup, mnohahodinový kontakt s infekčními pacienty, ale všichni to berou jako fakt. „Prostě se staráme o naše pacienty jak nejlépe umíme a dokážeme“. Tečka. I za cenu rizika pro vlastní zdraví.

Ty rozpačité pocity se týkají jiných věcí.