Obdržela jsem novinářský dotaz na téma pohotovostních služeb ve Zlínském kraji. Otázky se týkají toho, zda je problém pohotovostní služby zajistit, zda je kraj může lékařům nařídit, zda hrozí v budoucnu jejich omezení, atd. Protože nemám ráda jednověté otázky a odpovědi na složité téma, odpovídám touto formou a doplňuji tím svůj předchozí text k pohotovostem.

Ani Zlínskému kraji se nevyhýbají celostátní problémy se zajišťováním lékařských pohotovostních služeb (LPS). Zlínský kraj pověřil již před lety zajištěním LPS nemocnice a kromě nich ještě na dalších místech v kraji také zdravotnickou záchrannou službu. Podílí se na ní praktičtí a dětští lékaři a zubaři z terénu, případně (a stále častěji) i kmenoví lékaři nemocnic. Ještě pro jistotu uvádím, že LPS nejsou ony “klasické” ústavní pohotovostní služby na odděleních a v ambulancích v nemocnicích, kde slouží lékaři nemocnic a také někteří jejich ochotní kolegové z řad ambulantních specialistů z terénu.

Lékařská pohotovostní služba je každoročně zajištěna podle podmínek a také vztahů v daném místě, nicméně je pravda, že ochota lékařů z terénu pohotovosti sloužit je obecně čím dál menší. Důvody jsou různé, jedním z nich je také stárnutí lékařů, byť paradoxně je to leckde spíše ona starší generace, která se na službách podílí.