Pilířem našeho zdravotnictví zůstanou okresní a krajské nemocnice

Tedy pokud jim krátkozrakost nebo zaslepená bohorovnost nepodrazí nohy. Ono, ne že by tu takové pokusy nebyly. Jako třeba do omrzení opakovaná mantra o zbytečnosti přemíry akutních lůžek doprovázená tlakem na brutální centralizaci péče jako všelék na rozpadající se systém bez plánování z dílny otitulovaných teoretiků a tržních dravců táhnoucí české zdravotnictví ke komercionalizaci.

Až covid byl  snad budíček a nasvítil situaci v trochu jiném světle. Bez robustního systému lúžkové péče v nemocnicích by se zdravotnictví zhroutilo. A najednou bylo lůžek málo. Tuhle situaci jsme ustáli. Tak opatrně s tím rušením čehokoliv.

Hroutí se primární péče kvůli dlouhodobě neřešenému systému vzdělávání pro nutnou generační obměnu a absenci důsledného mapování potřeb terénu ze strany pojišťoven a pasivnímu přihlížení státu. A také ponechání tohoto sektoru tržnímu volnoběhu.

Výsledkem je, že během několika málo let nebudou v adekvátním množství praktičtí lékaři pro děti ani pro dospělé. Už teď nejsou zubaři. Noví lékaři, ochotní působit v systému zdravotního pojištění obslouži tak polovinu až třetinu pacientů v porovnání s těmi současnými. Povinnost lékařů účastnit se pohotovostních služeb je v současném systému založena pouze na dobrovolnosti a profesní cti. Je to vůbec ještě povinnost?  Kdo ji má potom vyžadovat a jaké má k tomu reálné prostředky?