Vracím se ještě jednou k tématu zdravotnického vzdělavání. V prvé řadě jsem moc ráda, že můj původní příspěvek, který jsem před časem zveřejnila, zaujal tolik lidí. Za všechny reakce i komentáře děkuji. Je vidět, že otázky okolo nelékařského zdravotnického personálu a jeho budoucnosti jsou téma, které prostě je důležité a které není zdaleka vyřešeno. A že to tak vnímá mnoho lidí zevnitř zdravotnictví.
Problémy viděny dennodenní praxí evidentně jsou a není možné je bagatelizovat nebo nálepkovat jako zpátečnické, protože nejdou s dobou. Mým záměrem bylo vyvolat zájem a hlubší diskuzi nejen mezi širokou zdravotnickou, ale i školskou a hlavně politickou, tedy zákonodárnou i novinářskou veřejností, (která nám tak ráda servíruje nejen k nedělnímu obědu mnohem méně společensky závažná témata), a začít vnímat, a hlavně řešit racionálně dnešní spletitou situaci.
Racionálně znamená bez barikád, předsudků či nostalgie, ale nad reálnými čísly. Zejména těmi, jaké kapacity jsou a budou potřeba a jaké zdroje, zejména lidské, máme a budeme schopni soustavně mít. Bez tohoto pohledu a perspektivy se zdravotnictví a sociální služby řítí plnou parou do personálního kolapsu, a to v ne tak vzdálené budoucnosti. A pacienti rozhodně ubývat nebudou. Naopak. Kdo chce vidět, tak to vidí, kdo nechce, tak nevidí.
MUDr. Olga Sehnalová, MBA
Velmi pochybuji, že před zavedením současného systému existovala nějaká seriózní a podrobná dopadová studie, výhled, dejme tomu na dvacet let, co to bude znamenat personálně, finančně, jaké jsou regionální dopady a potřeby, jaká je demografie a jak bude zajištěna plynulá generační obměna. A pokud existuje, mohli bychom ji vidět?
Když se dělají rozhodnutí, která mění celý systém a dělají ho personálně náročnějším, tzn. že fakticky potřebuje více lidí, pak ale musí být také jasno v tom, odkud všechny tyto lidi vezmeme a jak a z čeho je zaplatíme. Tedy co to bude stát a zda tomu adekvátně trvale navýšíme finance do zdravotnictví (třeba o nějaká ta procenta HDP…). Takže ano, nejen vzdělávání, ale i objem peněz a celý systém financování zdravotnictví.
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Pokud toto není jasně vyřešeno, tak reforma nedohlédne svých důsledků, které se dostaví sice s odstupem, ale o to bude náraz větší a hůře (pokud vůbec) napravitelný. Taková zásadní změna, i když vedena dobrými úmysly, inspirována modely péče a dělby práce v ideálním světě, možná snahou o větší prestiž povolání a rovnocenné postavení mezi lékařem a sestrou, snahou o zlepšeni kvality, ale není zjevně opřena o personální a finanční realitu.
Systém, který není pokryt personálně a finančně, je chybný v samotném základu, jakkoliv může být teoreticky správný. Žádné modely ze zahraničí není možné přebírat bez souvislostí, a to včetně kontextu financování, protože i tam můžeme hledat důvody pro v té které zemi zvolený směr. Není náhodou, že zdravotnictví na západ od našich hranic se pohybuje v % HDP někde okolo 13%, u nás okolo 9%. A pokud jeden z argumentů je, že stačí lidi lépe zaplatit a bude jich dost, mám špatnou zprávu. Procenta HDP se budou zvedat jinde...
Proto naprosto nijak nezpochybňuji erudici vysokoškolsky vzdělaného personálu, nicméně zamýšlím se nad udržitelností tohoto systému pro fungování českého zdravotnictvi a sociálních služeb v příštích letech.
Systém vzdělávání nelékařského personálu tak, jak je nastaven v současnosti, udržitelný personálně není. Budou chybět tisíce sester. Takže ve finále nepůjde ani tak o dílčí kompetence mezi jednotlivými kategoriemi a bohulibý dopad na kvalitu péče, ale o přežití veřejného zdravotnictví a sociálních služeb jako takových a v důsledku o jejich (ne)dostupnost.
Mám velký respekt ke všem zdravotníkům a nedovolila bych si a priori zpochybňovat erudici kohokoliv. Pacienti vidí až výsledek, tedy péči v praxi, a škola je to poslední, co je zajímá.
Je jistě pravda, že zdravotnictví se vyvíjí rychle a za posledních dejme tomu třicet čtyřicet let obrovským tempem. Ale to nemůže být univerzální argument. Do praxe se za tu dobu zavedlo mnoho nových postupů, ale to by nebylo možné, kdyby tady nebyly zdravotní sestry (samozřejmě lékaři a další), které si tyto postupy osvojily. I se svým původním čtyřletým zdravotnickým vzděláním. Ano, medicína se posunula, ale do praxe ji přenesla tato původní generace zdravotních sester ze čtyřletých středních zdravotnických škol.
Další celoživotní vzdělávání, zejména pak studium pro získání odborné způsobilosti v různých oborech, se staly pro profesní růst sester, tak jako u lékařů, jeho standardní součástí. Pokud bychom zdůvodňovali pokrokem v medicíně místo původních čtyř v současné době fakticky sedm let trvajicí odborné studium zdravotních sester (plus další studium k získání odborné způsobilosti), proč tedy odborné studium budoucích lékařů přes pokrok medicíny zůstává v základu stále šestileté a specializovaná způsobilost k tomu či onomu oboru se získává při zaměstnání?
Prosím, veďme diskuzi o systému zejména pro každodenní fungování. Navymýšlet si můžeme kdeco, ale je skutečně všechno nezbytné a potřebné pro reálnou praxi? Tuhle debatu je třeba vést s otevřeným hledím a nediskvalifikovat žádný názor a argumenty podložit daty, nikoliv poučkami.
Naši cestu je lépe upravit, než zatrvrzele popírat její problémy a jít tvrdošíjně hlavou proti blížící se zdi. Z nárazu už se totiž nemusíme vzpamatovat.
PS. A ještě dovětek, aby to nezapadlo. Děkuji všem, kdo se podílejí na výuce a výchově dalších generací zdravotníků, ať už na kterékoliv úrovni. Ani to není v dnešní době jednoduché. Pojďme si, prosím, vzájemně pomoci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Hrozí českému zdravotnictví nedostatek finančních prostředků?
autor: PV
