V tomto týdnu to byl například výrok Andreje Babiše, který na tiskové konferenci při obhajobě ministrů navržených za jeho hnutí ANO prohlásil o Antonínu Prachařovi, který aspiruje na post ministra dopravy, že je to podle něj dobrá volba, protože vybudoval velkou dopravní firmu Omega servis holding. V té vlastní 20procentní podíl, kterého se hodlá vzdát a po jehož vypořádání se stane jedním z nejmajetnějších ministrů vlády, takže to bude člověk na svém místě. Bez uzardění tak občanům sdělil, že o tom, kdo má být podle ANO ve vládě, rozhoduje skutečnost, kolik si nahrabal. Poctivý odborník bez tučného konta nemá šanci, nebyl by to člověk na svém místě.

Nechci v žádném případě hodnotit kvality pana Prachaře - neznám ho a nemohu dopředu říkat, jak si případně povede v čele rezortu. Ale vadí mi princip výběru. Vzpomeňme si na všelijaké ty zbohatlíky, kteří získávali zlaté padáky, zatímco zaměstnanci nedostali výplatu za několik měsíců, podvodníky, kteří převáděli veřejné prostředky do soukromých kapes, korupčníky, jež přišli ke svému mamonu tím, že přihrávali veřejné zakázky předem vybraným firmám za tučné provize… To by měli být lidé na svém místě?! Zajímalo by mě, jestli by si pan Babiš dovolil říci svou představu o tom, jaké jsou předpoklady pro výkon funkce, do očí těm, kteří kvůli filutům, jako byl například Jaromír Drábek, čekají na výplatu sociálních dávek. Lidem, kterým se doma hromadí složenky a upomínky, lidem, kteří nemají na základní životní potřeby, nájem a zoufale čekají ve frontách na úřadech práce.