Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já myslím, že by bylo dobré v té debatě rozlišovat nejméně dvě roviny toho problému dezinformací. Pokud mluvíme o rovině individuální, tak se vlastně točíme kolem starého sporu rozumu s hloupostí nebo pravdy a nepravdy. A tam souhlasím s kolegou Vystrčilem, že stát se do takového sporu nemá moc plést a nemá budovat nějaké zvláštní struktury. Ale ve chvíli, kdy se dezinformace stávají součástí mezinárodní politiky a mají rozměr, který se týká obrany na národní a v případě Evropské unie nadnárodní úrovni, tak se domnívám, že adekvátní odpovědi na to, že do hry vstupují mocné subjekty podporované státy, adekvátní odpovědí je, že se opět ta protiakce odehrává na úrovni států či na té nadnárodní úrovni. Proto se domnívám, že i to usnesení je rozumné. A tak jako v minulosti koneckonců i západní státy přistoupily k netradičním opatřením, jako je zakládání rozhlasových stanic, které měly polemizovat s propagandou ve východním bloku, tak v době internetu, samozřejmě za jiných technologických podmínek, je rozumné, aby oni se bránili dezinformacím a propagandě na úrovni, která přesahuje individuální úroveň sporu o pravdu. Jinak samozřejmě můžeme usilovat o osvětu, budujme struktury v oblasti školství, knihoven, pro podporu mediální gramotnosti. Ale to je na dlouho, to přinese výsledky za desetiletí.