Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, dovolte mi několik málo slov k závěrům Evropské rady týkající se migrace. Jak jsem si přečtl dokument nebo jednotlivé body, tak jsou tam teze, které působí možná tak nějak obecně, ale aspoň pro mě jsou docela důležité, a od toho se tak odvíjí ostatní jednotlivosti, které už jsou podrobnější.

Tam je, myslím hned v první větě napsáno, že je potřeba zachovat komplexní přístup k migraci v souladu s našimi zásadami a hodnotami. A myslím si, že to bychom měli mít vždycky na zřeteli, naše hodnoty a naše zásady, a také komplexnost, protože migrace, tak jak říkal pan premiér, máme na talíři každý den, ale budeme ji mít na talíři ještě mnoho let. A bohužel, pokud se nebudeme snažit to řešit komplexně, tak nám to nepomůže a může se opakovat rok 2015.

V závěrech je samozřejmě velký důraz kladen na ochranu vnějších hranic, na rozbití převaděčských center a odstranění motivace, což je možná taková nějaká kapitola, která by i pro nás mohla být trošku důležitá, že bychom se na tom mohli podílet.

Obecná formulace ohledně platforem nebo hotspotů je obecná z toho důvodu, že skutečně nevíme, kde by to mohlo být umístěno, jestli na území Evropské unie nebo na území Evropy, ale nikoliv Evropské unie, to znamená třeba některé země západního Balkánu. To jsou velké otázky a zatím se k tomu nikdo nehlásí. A mimo Evropskou unii, to znamená severní Afrika, ta je problematická, jednak z toho důvodu, že to jsou země, kde už většina lidí, co přišli ze Sahelu a ze Střední Afriky, tak už je, oni se tam pohybují, oni tam zkrátka žijí už několik let. Navštívili jsme Alžírsko, navštívili jsme Maroko, víme, jak to tam vypadá. Tam lidí, kteří jsou jaksi schopni nebo mají tendenci přejít do Evropy, je velké množství. A navíc ještě jsou smícháni s místními, protože vezměte si, jaké procento Maročanů, Egypťanů, Tunisanů, Alžířanů se objevuje mezi migranty už na území Evropy, to znamená, že není to tak jednoduchá situace, nehledě na to, že bychom se mohli ptát, jaké právo tam bude platit, jaké azylové právo bude platit na území některých zemí severní Afriky, např. Libye, jak to budeme mít pod kontrolou, kdo to bude financovat, i když to je možná až ta nejmenší otázka. Těchto otázek je tam hodně, a proto formulace je obecná a zatím nepropracovaná.

Byl bych v tomto směru také trošku opatrný, protože si vzpomínám, že když jsem ještě jezdil na Radu pro justici a vnitro, tak už tehdy v letech 2004, 2006 se řešila otázka migrace. Tehdy hlavně ministři z Malty a z Kypru to vnášeli na každou Radu jako velké téma, protože jich se to dotýkalo, jsou to malé země a měly s tím velký problém. A tehdy to byl, bohužel, německý ministr vnitra, který se tak nějak nešťastně vyjádřil, právě pokud jde o myšlenku zřízení nějakých center. On to tak nemyslel, ale termín byl, že zřídíme koncentrační tábory. A jak to vyslovil, tak v jednacím sále to jenom zahučelo a debata skončila, protože si všichni uvědomili, tak pozor, co to bude, jakou to bude mít podobu, jaký to bude mít dopad i na ty lidi, kteří se tam ocitnou, atd.