Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovoluji si poznamenat, že v prvé řadě bychom si při diskusi k tomuto tématu měli a mohli uvědomit, že je po volbách. Je nutno si říci, co je cílem novely zákona. Cílem by mělo být zachovat pro naše občany stávající stav, tedy práva bez zmenšení nároků a povinností pro vlastnictví zbraně, a to všechna práva, tedy i právo nabývat zbraně i zásobníky do nich se standardní kapacitou, stejně jako i velkokapacitní zásobníky. Tento cíl je o to důležitější, že Evropská komise se netají snahou v restrikcích legálních držitelů zbraní pokračovat, s čímž zásadně nesouhlasím a odmítám to. Zde podpořím všechny iniciativy, které budou proti těmto šíleným nápadům vedeny.

Ale teď k novele návrhu ústavního zákona. Ministr vnitra spolu s dalšími poslanci navrhli předloženou změnu ústavního zákona. Současně ale stejná vláda, jejímž je nebo byl ministr členem, v usnesení zadala, aby ministerstvo vnitra ČR, tedy jeho ministerstvo, vypracovalo zákon, který vyhovuje směrnici. Trošku zvláštní!?

Vzniká tedy otázka, jestli předkladatelé, v jejichž čele pan ministr Chovanec je, sledují politické nebo věcné cíle. Pojďme racionálně začít projednávat takové řešení zákona, které splní prvotní cíl, tj. zachová náš systém a práva našich občanů. Na základě takovéto diskuse, na základě analýzy vztahu směrnice a konkrétních ustanovení Lisabonské smlouvy. A zde upozorňuji na to, že vnější i vnitřní bezpečnost patří jednoznačně do kompetence členského státu. A pokud nám principy práva , není možné, aby se stát této odpovědnosti vzdal ve prospěch celku, ještě k tomu na základě většinového hlasování, protože tato kompetence a odpovědnost je základním dokumentem zajištěné právo a povinnost členského státu.