Osud v podobě mého spolužáka ze základní školy Milana Folka mě přivedl k prohlídce ústeckého podniku Acier a.s. usídleného v prostorách bývalé Vlnoly. Majitel úspěšné firmy, pan Koloumek a jeho tým, mi ukázali výrobní prostory. Dlužno říci, že prostory pro firmu už dávno nedostatečné. Potřebovali by už minimálně trojnásobné. To je pro mne důkaz, že i naši podnikatelé mohou být úspěšní a z potřeby rozšíření mám upřímnou radost. Při prohlídce jsem viděl totálně korozí zchroustaný skelet trolejbusu. Má otázka, zda likvidují takové hrůzy pro odvoz do šrotu, vyvolala úsměvy všech, kteří mě provázeli, abych se přišel podívat tak za čtrnáct dní, tři neděle.

Využil jsem pozvání. Přišel, viděl a nevěřil svým očím. Po korozi ani stopa, Nosné části karoserie vozu už svítí novotou, ošetřena ochranným nátěrem, připravena na „kabát“. Ten ostatně zanedlouho také dostala.