Vážená paní předsedající, pane prezidente, dámy a pánové, vážení hosté.

Každý z nás by měl být schopen a ochoten nést odpovědnost za své skutky, vč. těch, které učinil za minulého režimu. Domnívám se, že v případě ústavních činitelů to platí dvojnásob.

Prezident republiky předložil v souladu s ústavou a se zákonem návrh na jmenování tří ústavních soudců, o návrzích jednaly senátní výbory a kluby, všichni dostali doporučení pro schválení Senátem. U jednání ve výborech jsem byl přítomen. Zaujala mě tam mj. slova pana Roberta Fremra o tom, jak hodnotí tzv. případ Olšanské hřbitovy.

Proto jsem si vyžádal rozsudek na Městském soudu v Praze. Jedná se o rozsudek ze 7. 7. 1988. Dále jsem požádal o rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně o rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 1. 1989. A v Archivu bezpečnostních složek jsem si vyžádal přístup do všech částí uvedených rozsudků, tedy i do rozsudku městského soudu z 24. 8. 1992. S tím, jak se na celý případ dívám, bych vás teď rád seznámil.

V tzv. případu Olšanské hřbitovy byly v roce 1988 odsouzeny čtyři osoby k trestu odnětí svobody, tři mladí muži nepodmíněně a matka jednoho z nich s podmíněným odkladem. V případu mělo jít především o poškození pomníků padlých sovětských a bulharských vojáků na hřbitově na Olšanech, shození kanálového poklopu z Nuselského mostu, položení betonového pražce na železniční trať a další skutky. Veškerý důkazní materiál byl v srpnu 1989 zničen.