Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, dvě poznámky.
První se týká toho programu SAFE, který tady pan premiér dopodrobna představil. Programu SAFE, ze kterého skutečně můžeme jako Česká republika vytěžit získat mnohem více pro nás a pro naše zájmy, než se doposud nám podařilo. Ten rozdíl mezi Polskem (45 miliard eur) a Českou republikou (2,5 miliardy eur) ukazuje, že skutečně hrajeme tady velmi opatrně. A je potřeba se do toho opřít. Tady má vláda naši plnou podporu.
Program SAFE je určen pro spolupráci mezi státy Evropské unie v obranných projektech. A také je otevřen vybraným partnerům v okolí Evropy. Spojené království, Izrael, Norsko, Turecko. Já jsem chtěl doporučit vládě České republiky, aby i při tom jednání, které proběhne tento týden, věnovala pozornost Turecku. Turecko, jak známo, je spojenecká země v rámci Severoatlantické aliance. Je to klíčová země pro bezpečnost nejenom v oblasti Černého moře, ale celého širokého regionu.
Je to nejenom spojenec, ale je to země, která se dnes už účastní některých velmi významných evropských programů v obranné spolupráci. Například ve výstavbě letounů A400M nebo lodí. Anebo dronů. Když se podíváme na drony, Turecko je skutečnou velmocí. A byli bychom sami proti sobě, kdybychom jejich zkušenosti nevyužili i pro nás. Když se podíváme na to, že Turecko dneska je schopno postavit samo ze svých zdrojů dokonce stíhací letouny, tak vidíme, jakou obrovskou sílu má nejenom v oblasti technologií, ale i obranného průmyslu, výzkumu a vývoje.
Chybou by proto bylo, kdybychom se tvářili, že Turecko vůbec na mapě není. Je to obrovská země s mimořádnou schopností dávat stabilitu tam, kde se to celé hýbe. Proto soudím, že kdybychom si stanovili sami podmínky, za kterých Turecko přizveme, kdybychom hlídali jejich dodržování jako Evropská unie, kdybychom si nejenom stanovili podmínky, ale dali Turecku za úkol, aby do těch programů vstupovala jako partner, který bude financovat tu svoji participaci v těch evropských projektech sám, tak se mi zdá, že to může být velmi výhodná strategická spolupráce. A je to věc, kterou bychom měli v našem zájmu podpořit, protože pokud budeme spolupracovat s Tureckem ještě víc než doposud, může to být i další nástroj pro to, abychom mohli také ovlivňovat tureckou politiku tam, kde bychom potřebovali, aby ji například Turecko mírně modifikovalo v náš prospěch.
Druhé téma je pomoc Ukrajině. Jsem rád, že tady po vicepremiér promluvil způsobem, který vyjasnil hodně otazníků, které jsme si kladli, než jsme přišli na toto jednání. Rusko je potřeba odstrašit od dalších útoků. Je potřeba zabezpečit Ukrajinu. A proto, abychom toho dosáhli, je potřeba mimo jiné také Rusko ekonomicky skřípnout a přiškrtit, ty ekonomické a finanční toky. Proto je tak důležité pokračovat v sankcích. Před několika dny generální tajemník Severoatlantické aliance řekl, že válka je u našich dveří. Že musíme se připravit na konflikt takového rozsahu, který zažili jenom naši prarodiče nebo praprarodiče.
Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?Anketa
Podobné varovné hlasy přichází například z Británie. Britská zpravodajská služba MI6 stanovila ve svém veřejném vyhlášení ústy svého ředitele, že Rusko bude nadále destabilizovat Evropu. A to do té doby, než Putina donutíme, aby změnil kalkulaci. Proto je tak důležité, abychom šli do těch jednání sebevědomě a s jasným plánem. Je dobře, že pan vicepremiér něco z toho tady dneska naznačil. Dřív jsme to totiž od vlády Andreje Babiše neslyšeli. Náčelník generálního štábu, generál Richard Knighton, což je ve Spojeném království nejvýše postavený voják, tak řekl, cituji: „Situace je velmi nebezpečná. Za celou mou kariéru vojáka jsem něco takového nezažil.“
A kdo zaznamenal podobné výroky například z úst náčelníka generálního štábu Francie nebo Německa, tak ví, o čem mluvím. O výrocích ze strany kvalifikovaných lidí ze zpravodajské komunity ani nemluvím. Když pan premiér nedávno na Twitteru, který má název Andrej Babiš – to znamená, že byl to jeho účet na síti X, bylo to před jmenováním premiérem, řekl, že Česká republika nebude za nic rušit v případě Ukrajiny, tak to považuje za skandál a za ohrožení naší bezpečnosti.
Později k tomu přidal: „Česká republika nemá peníze pro jiné státy. Maximálně Ukrajině poskytneme humanitární pomoc.“ Konec citace. Jako kdyby neviděl, že právě investice do naší bezpečnosti začíná tam, kde se jedná například o to, aby Ukrajina vůbec přežila. Já nevím, jaké má zájmy Agrofert na Ukrajině, nevím, jaké má zájmy IMOBA nebo Hartenberg nebo SynBiol v Rusku nebo na Ukrajině, ale zato s jistotou vím, kde je český zájem. Zájem České republiky je, aby se v Evropě neměnily za pomoci hranice, aby se tady nerozhořely staré konflikty. A aby každý, kdo něco takového rozpoutá, tak aby čelil odpovědnosti za porušení mezinárodního práva. Taková jsou pravidla.
Když jsem si přečetl, že pan premiér doufá, že přijde příměří na Vánoce, nebo že Petr Macinka prohlásil, že má naději, že v únoru už bude mír, protože se chystá 4. výročí té strašlivé invaze Ruska proti Ukrajině, tak jsem si udělal takový malý přehled, abychom věděli, o čem mluvíme. Těch návrhů na příměří okolo Vánoc nebo Velikonoc už tady byly desítky. Všechny tyto návrhy Ukrajina přijala. Ať už šlo o zastavení palby, nebo o příměří. A všechny tyto návrhy zbořilo Rusko.
Pokud nám to nedochází, tak nejsme ve výhodné pozici. Státy Evropy jsou skutečně v nevýhodné pozici proto, že mírový plán Spojených států amerických před měsícem dali na stůl ve Washingtonu a vypadal, jako kdyby ho psali v Kremlu v Moskvě. A byla to pravda. Vidíme soustavnou snahu dostat státy Evropy od jednacího stolu. A přitom se jedná o míru na našem kontinentě a v našem sousedství. O tom, že vidíme systematickou snahu dostat od jednacího stolu Ukrajinu, ani nemluvím. To přece není přijatelné. Vidíme, že Washington v podstatě úplně zastavil vojenskou pomoc Ukrajině. A o té ekonomické bychom mohli také mluvit. Není to sláva.
Ta tíha odpovědnosti se přesunula na Evropu. Proto je tak důležité, že když o tom jedná Evropská rada tento týden, že slyšíme, s čím tam vláda chce vystupovat. Když se totiž podíváme do těch dalších znepokojivých signálů, tak například v té nové bezpečnostní strategii Spojených států amerických vidíme, že se tam velmi tvrdě a na mnoha místě mluví o Evropě, což bychom mohli označit za snahu promlouvat do vnitřních záležitostí cizích států, a přitom k Rusku se tam mluví velmi vstřícně. Vůbec tam chybí popis hrozeb.
Jak můžete mít strategii, když nepojmenujete hrozby? To je snad poprvé v historii, kdy Spojené státy americké odmítly pojmenovat hrozby, na kterých jsme se shodli v rámci Severoatlantické aliance naposledy před několika měsíci v Haagu. Čím dříve tudíž Evropa pochopí, že může ještě hodně věcí měnit, než bude pozdě, tak tím lépe. Jakou tedy máme strategii? Když se dívám na ta zbožná přání, která řekl pan premiér – příměří o Vánocích – nebo pan ministr zahraničí – konec války na výročí, na 4. výročí, tak taková výročí nejsou žádná strategie.
To není žádný plán. A když se podíváme na druhou stranu, na toho protivníka – mluvím tady o Rusku – tak poté, co nám vyhrožovali nukleárními zbraněmi, tak Karaganov dneska tvrdí, že válka skončí, až Rusko preventivně potrestá evropské sousedy nejadernými zbraněmi. A dokonce tento poradce Vladimira Putina říká: „Útok na Evropu je jedinou možností, jak zabránit třetí světové válce.“
Tak si to začněme propojovat. Proto vlastně bych rád slyšel, zda si vláda Andreje Babiše uvědomuje, že Ukrajina potřebuje bezpečnostní záruky. Proto bych rád slyšel, zda si vláda Andreje Babiše skutečně uvědomuje, že kdyby Rusko prolomilo ukrajinskou frontu, tak ten příval uprchlíků kolik bude znamenat takovou humanitární potřebu, že to bude mít jaké obrovské náklady pro Českou republiku. A to vůbec se nebude dát srovnat s tím, co se dnes od nás žádá za jednacím stolem. Abychom přispěli k tomu, aby se Ukrajina udržela nad vodou.
Uvědomuje si vláda Andreje Babiše, že kdyby Ruská federace podmanila Ukrajinu, tak to znamená přímé nebo bezpečnostní ohrožení pro naši zemi? Ta situace je skutečně velmi naléhavá. Pokud by Ukrajina padla, hrozí přímá konfrontace mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací. A proto je tak důležité, aby Ukrajina obstála. A je to v našem zájmu. Zprávy o tom, že po tom všem, co tam vidíme, ještě 75 % ukrajinských občanů nechce ustupovat bez boje a 66 % z nich je připraveno pokračovat ve válce, myslím, ukazuje, že tu vážnost situace si uvědomují na prvním místě právě ti, kteří nasazují svůj život.
Takže jaký je plán? Plán Putina je dost šílený. Každý měsíc obětuje desetitisíce vojáků na frontě. Podle kvalifikovaných odhadů už zmařil jeden milion lidských životů. A tohle delirium válečníka, které vidíme, nás vede k závěru, abychom si položili otázku, kolik jsme připraveni obětovat my? A protože za obranu státu ručí vláda a nejedná se tady jenom o bezpečnost občanů ve vojenské oblasti, ale také například ekonomické bezpečnosti nebo energetické bezpečnosti, tak bychom měli budovat společnými silami odolnou společnost. A měli bychom odpovědně informovat občané o tom, že Rusko je hrozba.
A já jsem rád, že tady pan premiér vystoupil tak, jako kdyby se s tím nástupem nové vlády na tom, že Rusko je hrozba, nic neměnilo. Proto má vláda moji podporu v tom, co tady představil pan vicepremiér Havlíček. Ale musí dělat mnohem víc. Občané totiž zatím nebyli informováni od našich nových, nově uvedených činitelů o tom, že Rusko je hrozba. Nevidíme to zájem. A proto je tak strašně důležité, abychom si uvědomili vážnost situace, abychom podpořili úsilí v Evropské unii a přispěli naším dílem k tomu, že Ukrajina přežije další měsíce. A také proto podporuji tu výzvu vládě, kterou tady přednesl pan senátor Nytra, protože podporujeme vládu v tom, aby Ukrajině poskytla další finanční pomoc.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
