Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Mrzí mě, že zástupci petentů tady nejsou a opustili sál, stejně tak jak nepřišli k projednávání na jednotlivé výbory. Nicméně musím říct, že ze všech vystoupení předešlých tady zaznělo, že to není žádný problém. Já se touto problematikou zabývám více než 5 let a je to velký problém. Mám k tomu množství posudků, rozsudků soudů, nález Ústavního soudu a ekonomické rozbory. Máme problém ve Zlínském kraji, na kterém budu demonstrovat, jakým způsobem se vodárenství vyvíjelo po roce 2000. Tento model, který vás asi překvapí, je aplikován i v Prostějově, Olomouci a dalších krajích ČR nebo spíš českého regionu.
Co se stalo v roce 2004 ve Zlíně?
Jak tady zaznělo, akcie VaK, vy jste zástupci komunální politiky, tak víte, že držitelé akcií jsou municipality, to znamená města a obce, u nás je to tak, že města a obce ve zlínském okrese mají dohromady jeden VaK a drží ty akcie. Ve všech stanovách těchto VaK v ČR je zakázáno převádět tyto akcie na někoho jiného než na stávající vlastníky, to znamená na ty obce. Nikdo jiný než ty obce mezi sebou si nemůže tyto akcie na jméno prodávat. Zahraniční koncern Veolia Water se chtěl dostat k hospodaření na té vodě, chtěl získat ty akcie. Ale protože nebylo možno je legálním způsobem koupit, zavázal Českou spořitelnu k tomu, aby zajistila hlasovací práva. Tak se stalo to, že Česká spořitelna ve Zlíně zastupovala zlínské město, které mělo 47 procent akcií, a místo aby za to zastupování dostala zaplaceno, já když zastupuji své klienty, tak mi klienti platí, za to zastupování zaplatila městu Zlín 34 milionů. Všechno je v rozsudcích Vrchního soudu a nálezu Ústavního soudu. Takže zástupce platil městu 34 milionů za to, aby ho mohl zastupovat.
Na základě toho, že mohli zastupovat město, převedli hlasovací práva, Česká spořitelna, které získala i z dalších obcí, na takzvanou Jižní vodárenskou, která byla napojena na Veolii Water. Tato Jižní vodárenská, když disponovala potřebným počtem hlasů, odhlasovala, že provozování, provozní část na vodovodní infrastruktuře převede prodejem podniku na Zlínskou vodárenskou, což byla taky Veolia Water. Takže Veolia si odhlasovala, že na svoji jinou Veolii převede hospodaření.
Samozřejmě ten prodej podniku nebyl možný bez souhlasu valné hromady a ten souhlas valné hromady byl získán takovýmto způsobem.
Všechny soudy řekly, že je to obcházení zákona, zneplatnily tyto postupy a řekly, že v žádném případě se to nezakládá nebo nepotkává s dobrými mravy. Je tam jmenován rozsudek Ústavního soudu Spolkové republiky Německo z roku 1986, kdy nelze oddělit hlasovací právo od vlastnictví akcie, takže všechny tyto úkony jsou neplatné v rámci, já teď mluvím, našeho zlínského okresu.
Co tato situace, byť je neplatná a zatím se vedou soudní spory o případné vydání zpět tohoto hospodaření... Co to v praxi znamenalo? V praxi to znamenalo, že VaK, jehož akcionářem jsou obce a města v našem kraji, obdrží ročně asi 128 milionů na nájem infrastruktury, pouze nájem na tu infrastrukturu, kdy ta infrastruktura je v řádu miliard, těch 128 milionů samozřejmě nestačí ani na úplně tu nejběžnější údržbu.
Vlastní provozování této infrastruktury, to znamená to vlastní hospodaření, provádí tzv. Moravská vodárenská, což je Veolia Water, ta inkasuje veškeré příjmy z toho hospodaření, tyto příjmy samozřejmě generují zisk. Tento provozní model je velmi nevýhodný. Mám na to dva ekonomické posudky. Tento provozní model způsobuje to, že ten zisk nezůstává ve VaK, ale tento zisk je odčerpán do zahraničí. Já jsem silně pravicový, taky víte, že sedím na pravici, jsem zástupce podnikatelů, jsem skutečně pro to, aby většinu věcí zvládal soukromý sektor, tak jako u exekutorů, nikoliv státní organizace. Nicméně tento nemravný způsob, tento způsob, způsobuje, že, popíšu na krásné situaci, bydlím na ulici Brigádnická, máme tam novou silnici za desítky milionů, tato nová silnice, když se budovala, RWE, dnešní Innogy, využilo situace, že silnice je situace vykopána až na základ, položilo nové potrubí vč. odboček plynu. Když jsem žádal město, ať VaK udělá to samé na té silnici, řeklo: My na to nemáme peníze, protože veškerý zisk zůstává Veolii. Ten nájem, tu almužnu, kterou dostáváme, na to nestačí. Výsledkem bylo, že první díra v té nové silnici za desítky milionů tam byla za 14 dní. Kdybych vám poslal fotky, těch děr je tam spousta. A ještě teď z krásného nového chodníku tekla řeka, která byla z prasklého potrubí, na které jsme upozorňovali. Tohle je důsledek toho ekonomického modelu, který soudy považují za nemravný, za obcházení zákona, který soudy považují za něco, co nikdy nemělo nastat.
Vím, že samotná petice toto zmiňuje v jednom bodě, ale toto je ten základní problém. Jak dopadne petice, není pro tento stát úplně to nejdůležitější. Pro nás bude důležité to, až k nám přijde návrh ústavního zákona. Víme, že ty smlouvy, byť neoprávněně, ta neplatnost je od počátku podle těch soudů, za chvíli vyprší, ty municipality si nevědí rady s tím, jak to vypovědět. Ale co když to někde zase za podobných podmínek, že město dostane zase zaplaceno 34 milionů, za to, že někoho nechalo zastupovat, co když to někdo v budoucnu zase udělá? Jak říkám, vy mě asi trochu znáte, víte, že nemluvím o věcech, které dlouhodobě do hloubky nestuduji.
Důležité je, že k nám přijde ústavní zákon, který tady byl již dvakrát zmiňován, ten ústavně zakotvuje ochranu vodních zdrojů. Já ten zákon jsem si prostudoval do hloubky a ta ochrana vodních zdrojů v podstatě zjednodušeně takto, že vodní zdroje by měly, ne by měly, zůstávají ve vlastnictví státu, příp. obcí, příp. společností, které jsou zřízeny státem nebo obcemi. Já tady jenom odbočím. Ale samozřejmě hned se vrátím.
Nevidím důvod transformovat dnešní VaK, akciové společnosti, které vlastní obce na veřejně prospěšné společnosti, tady si myslím, že stačí úplně, aby ty obce vykonávaly správně akcionářská práva a staraly se o svůj majetek. To je všechno. Nic dalšího k tomu dělat nemusím.
Takže ochrana vodních zdrojů je zakotvena takovým způsobem, že mají být ve vlastnictví státu, příp. korporací, které jsou vlastněny státem, příp. obcemi.
Pak je tam druhý bod, který říká to samé o infrastruktuře. Ten bod říká, že infrastruktura vodárenská, víme, co to je, to jsou rozvody, čističky, mají zůstat opět ve vlastnictví státu nebo ve vlastnictví obcí nebo ve vlastnictví obchodních korporací, které jsou zřízeny těmito obcemi či státem.
Ale ten případ, který jsem vám popsal u nás ve Zlíně, který je skutečně v Prostějově, v Olomouci a v dalších částech této republiky, tyto dva body evidentně neřeší, protože ochráníme zdroje, ochráníme infrastrukturu, ale neochráníme to nejdůležitější, to hospodaření. A proto je důležité tam dostat třetí bod, a to, že hospodaření, vlastní výkon vlastnického práva a hospodaření s vodou má zůstat v rukou státu, obcí, příp. obchodních korporací, které jsou zřízeny státem nebo obcemi.
Já jsem vám řekl ten praktický případ, jak to vypadá s tou naší rozbitou silnicí, neříkám nic o kruhovém objezdu, který se dobudoval u nás v části Malenovice, ten byl rozkopaný na druhý den... Ono to má efekt takový, že ten, kdo nehospodaří na té své infrastruktuře, to znamená, že když to neprovozuje ten vlastní VaK, tak nemá nárok na žádné provozní dotace, to znamená, že EU odmítá dotovat to, co prostě není z jejího pohledu racionální, ekonomicky zdůvodnitelné. Stát, vědom si toho, že se tyto vodárenské struktury nějakým způsobem dostávají do problémy, to začal dotovat sám. Z mého pohledu je to nedovolená veřejná podpora. Takže opět zase děláme nějaké věci, které nejsou v souladu, řekněme, s dobrými mravy a nemají hlavně ekonomické racio. Tam není žádné ekonomické racio, aby ten, kdo nevlastní infrastrukturu, na té infrastruktuře vydělával, a přitom říkám znovu, jsem pravicově smýšlející občan a jsem zástupcem a zastáncem jakéhokoli podnikání. Vím, že soukromý sektor si vždycky poradí se vším lépe než stát. Nicméně tady víme, že VaK z toho, co je sjednáno v těch nájmech, nejsou schopny, aspoň u nás, tu infrastrukturu financovat. A není to o tom, jestli chtějí nebo nechtějí.
Asi v několikamiliardových majetcích a na několikamiliardových aktivech vám těch 128 milionů na údržbu nestačí.
Takže tolik za mě. Je mi líto, že ta petice, byť si myslím, že vznikla na základě tohoto problému, který já popisuji, se roztáhla do několika bodů, které, souhlasím s tím, že jsou již řešeny. Nicméně není řešena ta část toho provozního modelu. A myslím si, že když budete mít zájem, pošlu vám posudky, mám samozřejmě i právní posudky od pana docenta Melzera z Univerzity Palackého. Nechtěl jsem zadávat právní posudek u někoho, kdo může říct, že je uplatitelný, což vysoká škola v žádném případě není. Tak jsem si nechal zpracovat posudek i na ten právní stav. Ten právní stav je opravdu velmi tristní. Když budu citovat třeba z nálezu Ústavního soudu, kdy ten Ústavní soud říká, že následkem provedeného rozdělení nyní společnost VaK není způsobilá zabezpečovat celkové vodovodní a kanalizační služby, které podle původního záměru zajišťovat měla, přičemž zisky z této činnosti plynou soukromé společnosti na úkor VaK. Společnost VaK tak není schopna zabezpečit dostatečnou údržbu a rozvoj vodovodní a kanalizační infrastruktury.
Je tady několik dalších věcí, kdyby někdo měl zájem opravdu do té hloubky jít, tak je tady spousta dalších věcí, které soudy přímo pojmenovávají. Co je nejdůležitější, je, že to nemá ekonomické racio, že je tím obcházen zákon. Často je veřejnosti vysvětlováno, že pokud bychom, já nejsem zastáncem žádného vyvlastňování, ale pokud, stačilo by respektovat ty rozsudky, jak Vrchního soudu v Olomouci, tak Ústavního soudu, a snažit se získat zpátky tu infrastrukturu do rukou VaK, protože pokud někdo postupuje s péčí řádného hospodáře, tak se má starat o výkon svých vlastnických práv, které v rámci VaK ty obce mají.
Co je důležité říct závěrem, že bychom měli opravdu dbát na to ekonomické racio, to ekonomické racio je schopno se naplnit i v rámci provozního modelu, který bude provozovat VaK. Není to o tom, že to bude provozovat jednotlivá malá obec, ale dneska již ty akcionářské struktury existují a stačí, když ty obce se budou starat, jak už jsem tady jednou nebo dvakrát zmiňoval, o svá vlastnická práva, o svůj majetek. A tím se zabrání tomu, že ta infrastruktura nebude devastována časem, bude rozšiřována, opravována a minimálně udržována. U nás není na tom našem regionu ani minimálně udržována, natož rozšiřována.
Ještě jednou na závěr chci říct, že důležité bude, jak se postavíme k ústavnímu zákonu, zda v rámci ústavního zákona, který k nám doputuje ze sněmovny, budeme diskutovat alespoň o tom, zda ochránit i to hospodaření na té infrastruktuře, protože jsou to majetky obcí a ty obce by měly ten svůj majetek i takovýmto způsobem formou toho ústavního zákona případně ochránit.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
