Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěl reagovat na několik věcí jednak z představení toho zákona, jednak z té dosavadní rozpravy a také přijít s nějakými, možná vlastními, podněty.
Tady zaznělo, že v zásadě zdravotnická data neunikají, nemáme s tím problémy, nikomu to za to nestojí. Já bych si dovolil tomuhle velmi vážně oponovat. Myslím si, že osobní data, personifikovaná, čím důvěrnější, tím lépe, jsou jedním z pilířů světové ekonomiky dneska. Facebook, Google by mohly mluvit. To, že v České republice zatím nemáme v tomhle za sebou žádný malér nějakých větších rozměrů zaznamenatelný veřejností je fajn, ale to, že snaha tato data nějakým způsobem využít je inherentní. To si myslím, že je potřeba brát velmi vážně a v podstatě jako hotovou věc, že dřív nebo později nějaké takovéto pokusy nastanou.
To, o čem mluvím, není ani tak to, že jeden lékař se podívá na pacienta XY a někde do médií řekne, že měl zlomenou nohu před 2 roky. To, co mám na mysli, je spíš skutečně nějaký hromadný odprodej personifikovaných zdravotních dat. A o tom tenhle zákon, pokud to dobře čtu, ve skutečnosti není. Ten, zdá se, tedy řeší, pokud jsem to dobře pochopil, data nebo zacházení s daty, které už tak jako tak existují, nějakou míru zabezpečení doufám mají. Tady skutečně spíše jde o informace o jednotlivých pacientech.
Musím říct, že mně připadá, že argument, že lidé ani nebudou vědět, že nějaký zákon je, a tím pádem nevyužijí ten opt-in, kdyby byl, to je asi nejspíš pravda. Ale bohužel to funguje úplně obráceně. To je stejně tak argument pro ten opt-out. To také lidi nebudou vědět, že se z toho mohou tak říkajíc odhlásit. Čili to je argument jistě pravdivý, ale zcela jistě se dá použít na argumentaci pro obě možnosti.
Mě musím říct trochu zarazilo, úplně jsem si to neuvědomil při četbě toho přece jen komplikovaného textu. Když jste, pane ministře, mluvil o tom, že kromě elektronických cest – a to je ještě otázka, jak bude vypadat elektronická cesta v českém provedení, ale ta papírová cesta na to odhlášení se z toho systému, nebo zákaz nahlížení pro lékaře a lékárníky, že bude zahrnovat ověřený podpis. Tomu z právních nějakých hledisek asi jsem schopen rozumět, ale asi bych tomu neříkal nějaký úplně jednoduchý postup.
Zase, hodně tady přemýšlím o lidech třeba i dost staršího věku, často s obtížnou pohyblivostí atd. To je asi ta skupina, kde zejména budeme pomýšlet na to, že třeba tu elektronickou cestu až tak nevyužijí. A zrovna pro ně někde se trmácet do nějakého Czech pointu není zrovna úplně komfortní. Nebo něco, co bychom potřebovali jako jednoduchý způsob.
Mně tady připadá – a teď nechci nakládat lékařům, kteří už tak mají naloženo dost, ale čekal bych, že celkem nejlogičtější je, že při první návštěvě lékaře nebo lékárníka po účinnosti zákona se ten lékárník nebo lékař zeptá: „Chcete v tom být? Nechcete v tom být?“ Ten člověk to tam někde zaškrtne, podepíše něco a je vymalováno. Říkám, chápu, že možná nějací právničtí experti na tom najdou nějaké problémy, ale z hlediska fungování populace si myslím, že by to bylo dobře.
Pak tady také zaznělo, že v zásadě lékař musí ostatní medikaci toho pacienta získat v anamnéze a primárně by až tak ten lékový záznam nepotřeboval. To si myslím, že je samozřejmě dobrá věc. Nebo je to tak, já s tím souhlasím. Jenom zase, jsou docela rozsáhlé skupiny pacientů, kde to zase tak úplně nefunguje. Oni si opravdu pamatují spíš barvy těch pilulek, mají to někde napsané na nějaké kartičce, ale když jdou se špatnou kabelkou k lékaři, tak ta kartička zůstala v té druhé kabelce a tak dále, atd. Je významná skupina pacientů, kde je anamnéza v tomhle smyslu trochu složitá. A tam by i pro toho pacienta byl opačný postup, že lékař se ho ptá: „Já mám tady v záznamu, že berete tohle a tohle, je to tak? Berete to? Neberete to?“ To si myslím, že by bylo usnadnění jak pro lékaře, tak i pro takovéhoto pacienta.
prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.
Další věc, která mně přijde a která se mi zdá, že v zákoně není a byla by logická, že pokud vím – a teď budu potřebovat opravit, ale já mám zato, že zdravotnická záchranná služba už v tuto chvíli může do lékového záznamu nahlížet tak jako tak. Nemůže. To si myslím, že by v zásadě mělo logiku. Ať už se ten pacient do toho systému přihlásí, nebo se z něj odhlásí, nebo nepřihlásí, tak že zařízení, která jsou určena k akutní pomoci ve vážných situacích, jako je záchranná služba, jako jsou urgentní příjmy nemocnic například, tak aby tuhle možnost měli, bez ohledu na jaksi dříve vyjádřené přání pacienta. To bych ve skutečnosti považoval za užitečné.
A teď, už to tady bylo zmíněno, my jsme s kolegyní Seitlovou o tom bohužel docela na poslední chvíli přemýšleli. Na poslední chvíli proto, že máme termíny tady na projednání takové, jaké máme, a nebylo to přemýšlení na půdě některého z konkrétních výborů, takže jsme se k tomu dostali relativně na poslední chvíli. Ale vyšlo nám z toho to, že přece jen role lékaře a lékárníka ve zdravotním systému je opravdu hodně odlišná. Já to beru tak, že primární zodpovědnost za to, co se pacientovi předepisuje, má lékař, který to předepisuje. To, že role lékárníka – já si, prosím pěkně, lékárníků velmi vážím, opravdu ano, řadu let jsem byl rektorem univerzity, kde se vyrábějí velmi kvalitní farmaceuti, leccos o tom vím, není to žádný útok na farmaceuty. Jenom je to konstatování, že farmaceut má tu roli jinou. Skutečně jakési sekundární kontroly, jakýsi poradní hlas apod. Je to úplně jiná role, pokud jde o odpovědnost.
A proto mně připadá, že by ve skutečnosti mohl dávat smysl jakýsi kombinovaný systém opt-in/opt-out. To znamená, u lékaře, u lékařů se mi zdá celkem logické, aby lékaři automaticky měli přístup do lékového záznamu, ledaže si to pacient výslovně nepřeje, a u farmaceutů to bylo obráceně. U farmaceutů může pacient nahlížet do lékového záznamu, pokud mu to pacient výslovně dovolí.
Přijde mi, že to by mohl být systém, který by byl velmi životaschopný, tak jak rozumím těm ostatním částem toho zákona, tak po technické stránce by neměl být velký problém toto zabezpečit, byl by to, řekněme, jistý kompromis vůči té na jednu stranu oprávněné obezřetnosti, vůči té snadnější dostupnosti těch osobních citlivých dat na jedné straně, a tom podle mě jasném benefitu, který pacientovi dává to, že lékař může vidět celý lékový záznam. To je tedy podstata toho pozměňovacího návrhu, který zde byl zmíněn. Jsem si jist, že kolegyně Jitka Seitlová ještě k tomu řekne podstatně více. Chtěl bych tady zdůraznit ještě jednu věc, že právě v lékárně při vydávání léku bývá prostor typicky, aby lékárník právě v tom osobním rozhovoru si mohl ujasnit, jestli ty věci jsou takhle v pořádku, s tím pacientem. U toho lékaře častěji se setkáváme se situací, kdy ten pacient může být nějakým způsobem zmatený, dezorientovaný, je mu hodně špatně apod. Ty benefity toho, že lékař má k ruce záznam, jsou tam podle mě zřetelně větší.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
