Zaznělo tu ze začátku, že Parlament ČR, potažmo jeho Senát, netvoří zahraniční politiku. To je samozřejmě pravda. Mimochodem, to je jedna z věcí, které trochu vadí na tom prohlášení čtyř ústavních činitelů, protože je tam právě zahrnuta i zákonodárná moc.

Nicméně si myslím, že parlament je nástroj, který mají obyvatelé ČR k tomu, aby i k zahraniční politice dávali vládě zpětnou vládu. A k exekutivě, aby říkali své k zahraničněpolitickému směřování země. A myslím si, že to je ten důvod, proč dneska tady projednáváme tento bod. A proto také nemůžu souhlasit s názorem předřečníka, že bychom měli dělat něco užitečnějšího. Myslím si, že zahraničněpolitické zakotvení naší země je velmi zásadní záležitost.

Pan ministr se ve svém vystoupení opíral o potřebu politického dialogu s Čínou a o tvrzení, že to je něco, co nikdo na světě potřebu takového dialogu nezpochybňuje. Myslím si, že ani tento Senát nic takového nezpochybňuje. Politický dialog je samozřejmě nesmírně důležitá záležitost. Svým způsobem, čím problematičtější země, tím je bezmála ta potřeba snad větší.

Evropský výbor tohoto Senátu by mohl vyprávět. Podnikli jsme návštěvu Turecka, asi před měsícem přibližně, asi dva dny potom, co tam byli zatčeni opoziční poslanci. Což je nepochybně z hlediska demokratického fungování hodně přes čáru. Hodně jsme řešili, jestli vůbec tu cestu nezrušit. A nakonec právě proto, že čím víc se režim v Turecku dostává do problematičtější polohy, tím je důležité udržovat otevřené komunikační kanály, tak proto jsme nakonec tu cestu uskutečnili. A věřím, že byla užitečná.