Já bych chtěl upozornit a mám dojem, že už jsem to tady jednou říkal. My se bavíme o migrantech, o tom, zdali ano, nebo ne, ale vzpomeňte si, kolik lidí, kolik desítek tisíc lidí odešlo z Československa tehdy de facto na západ. Těch politických mezi námi moc nebylo. Byli spíš ekonomičtí, byli spíš ti, kteří byli chytřejší, kteří byli možná vzdělanější, možná už to byli různí doktoři, inženýři, kteří věděli, že se budou mít lépe na západě. My tady v Senátu přece máme Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Členové vám můžou potvrdit, nebo vlastně proč ji máme? Máme ji proto, že tam ty krajany máme. Buď tam odešli úplně dobrovolně, ale oni tam spíš odešli v těch vlnách, když utíkali před socialismem a komunismem.

Švýcarsko samo o sobě v roce 1968 – 1969 první nastavilo Československu možnost přijmout migranty od nás. 20 tisíc lidí to bylo. Najednou. Pak přišla další vlna, dalších 20 tisíc. 40 tisíc najednou ve Švýcarsku. My se tady bavíme o 40 tisících, kteří jsou někde na jihu Evropy. Ono to tak skutečně nefunguje.

Já bohužel nejsem takový euroskeptik jako někteří mí kolegové, já Evropu vítám, protože těch předností je podle mě více než těch negativ. Nicméně co mně vadí, to tady už bylo dnes řečeno, oni eurokrati, kteří sedí v Bruselu, kteří sedí u Evropské komise. Tam nejhorší na tom je, že jednotlivé členské státy přes své poslance nemají ani takovou šanci ty věci ovlivňovat jako Evropská komise. A mně to vadí. Tam je zapotřebí začít. Tam je zapotřebí těmto lidem dát tvrdě přes prsty, protože ti vymýšlí všechny ty nesmysly, které se potom na nás valí v různých evropských směrnicích.