Milé dámy a vážení pánové, milé kolegyně, pane ministře, pane předsedající,

já jenom pár poznámek. Možná těch, které tady nezazněly, ale bylo by dobré se o nich zmínit. Já mám vždycky rád ještě, jak si člověk snaží si to dát do kontextu s děním, které už jednou třeba prožil nebo historie prožila a člověk o ní třeba má nějaký pojem. A já jsem včera už na výboru říkal, že tahle pandemie nezačala teď před týdnem, před 14 dny s tím vyhrocením, ale ta začala před 2 lety. V lednu právě v tuhle dobu.

Tedy před 2 lety zhruba v tuhle dobu, kdy se první poslanec Svoboda poprvé ptal, jestli jsme nachystaní na pandemii, o které už se ví. Protože v té době už to začalo v Číně. V polovině ledna. A bylo mu řečeno – jako jasně, v podstatě všechno v pořádku, jsme nachystaní, nic se nemůže stát. Pak jsme zjistili za měsíc, že nemáme roušky. A obrovská solidarita těch lidí, kteří našili roušky, mnoho z vás se toho zúčastnilo, tady této věci, tak ta obrovská solidarita dostává trhliny. Ale zase nedostala tu trhlinu teď v tomto období, v těch uplynulých 2 měsících, ale ty trhliny přicházely s každou výměnou ministra a s každou věcí, kterou sebestředný pán, jednotlivec jaksi vyhlašoval v rámci toho, že on tedy porazí tu epidemii.