Roku 2017 začal proces omezení občanské veřejnosti novelou stavebního zákona, nyní má svoji úlohu dokončit rovnou nový zákon. Koncem loňského prosince skončilo připomínkování paragrafového znění a nyní probíhá vypořádání připomínek na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR).   

Jak již bylo mnohokrát konstatováno, nový stavební zákon píše pro Ministerstvo pro místní rozvoj Hospodářská komora perem developerů, rezignujíc přitom na vážné ohrožení mnoha atributů kvality života, ochranou životního prostředí počínaje                a ochranou památek konče.

Troufnu si říci, že betonování české krajiny a měst bez ohledu na základní pravidla ochrany přírody a zdraví obyvatel je to nejhorší, co nový stavební zákon přinese a zjevně je to jeho prioritní úkol.     

Stavební zákon, jak ukazuje navržené paragrafované znění, má otevřít stavidla výstavbě všeho druhu. Čím?

Např. tím, že vyškrtne většinu pravomocí odborných úřadů a přesune rozhodování pouze na stavební úřady. V praxi to bude znamenat zrušení závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy ke stavební dokumentaci a jejich nahrazení stanoviskem, které vytvoří „odborníci“ soustředěni na stavebním úřadu. Bude tak docházet k absurdním situacím, kdy se k běžné agendě ochrany prostředí bude vyjadřovat odbor ochrany prostředí, který zůstane součástí obecního či krajského úřadu, zatímco k agendě ochrany prostředí v nově plánovaném stavebním záměru se bude vyjadřovat úředník stavebního úřadu. Bude tak docházet k fatálním kolizím výkonu jedné kompetence dvěma různými úřady.