Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře.
Já se opravdu nepovažuji za experta přes přírodu, spíše se na to podívám z politického hlediska.
Určitě se shodneme, že bychom si měli nějaké kousky přírody zachovávat v tom stavu, v jakém jsou. O tom není sporu. Problém nastane, když se začneme dohadovat, jak by měl být takový prostor velký. To je problém tohoto parku. Jedni říkají, že by měl být co nejmenší, jenom tak, abychom se tam na to mohli chodit dívat. A ti druzí říkají, že by měl být naopak co největší, nejlépe celou republiku udělat národním parkem, a vzhledem k tomu, že živočichů, jako je páchník hnědý, se kterým já mám jedinou praktickou zkušenost, kterého jistý ekoterorista přinesl na jistý kopec v krabici od sirek, vyfotil ho a v tu ránu se z toho stala Natura 2000 a teď už se tam nesmí dělat vůbec nic a roste tam lysohlávka, která se také nesmí sbírat, což je pro místní narkomany tragédie, ale oni ji klidně sbírají dál, protože tento stát nařizuje, reguluje, provádí, ale není absolutně schopen si vymoci to, co si vymyslí, protože nemá žádnou sílu, aby tam stále 24 hodin někdo hlídal, aby tam někdo náhodou neutrhl lysohlávku. A jsou to naštěstí jediné lesy, které máme, takže se tam vesele kácí dřevo pro topiče v krbech a také není nikdo schopen ty káceče nějak chytit, jezdí po městě se špalky a nabízejí dřevo na topení.
Nehájím zájmy ani jedné z těchto stran, ale zvláštní je, a tady je to typické, a to se týká zejména ministerstva životního prostředí. My si tady ze státního rozpočtu tyto škodiče platíme milionovými částkami, aby oni za veřejné peníze protestovali, přivazovali se a dělali podobné věci.
Kdybych to připodobnil k právě probíhající ptačí chřipce, kde jsem viděl, jak vybili holuby a druhý den se ukázalo, že je vybili zbytečně, protože oni se nikde do styku nedostali. A když jsem viděl ty pány, kteří se tomu věnují, je to jejich obrovský koníček a teď se na ně skládají ostatní holubáři, protože oni řekli, že už se na to vykašlou. A to je přesně to, jak stát humpolácky postupuje. Je to podobné, jako kdyby teď někdo řekl, tak necháme ptačí chřipku vyhnít, to je přece ta příroda. Ptačí chřipka přišla a jednou zase odejde, a možná, že by bylo méně vybitých ptáků než jich vybijeme díky našim hygienickým předpisům. Umíte to odhadnout? Já si dokonce opravdu myslím, že by nám zbyli, že ona přišla, odešla jako chřipková epidemie a pak by zase bylo všechno v pořádku. To ovšem tady nikoho nenapadne, tyto skupiny jsou nesmiřitelné. Chvíli jsem přemýšlel, jestli projednáváme protikuřácký zákon nebo zákon o Šumavě, už jsem se musel zorientovat, že asi to bude přece jenom o Šumavě, takže závěrem bych řekl, že podpořím všechno, co je normální. A normální je návrh pana senátor Větrovského, který se pohybuje v mantinelech normálnosti. Ty dvě skupiny, jedni přivazovači, to je skupina nenormální, druzí obráceně, kteří by nejraději tam všechno vykáceli a udělali tam dálnici, to je druhý extrém. A my se musíme dostat do nějaké normální polohy a nenechat se ovlivnit žádnými e-maily, kdy víte, že před volbou, kterou budeme mít za chvíli na programu, jsme dostali kádrové e-maily co a jak správně, a jedině tak budeme správní senátoři, když budeme volit tak, jak rozhodla Rekonstrukce státu, a když nebudeme, tak oni nám to před volbami připomenou. A je potřeba už jim jednoznačně říci, jestli chtějí, tak ať si založí politickou stranu a pak si tady schvalovat zákon o Šumavě. Ale zatím ho schvalujeme my a já vás moc prosím – hlasujte tak, jak to cítíte, a ne, jak vyplývá z nějakých e-mailů. A já to cítím tak, že pozměňovací návrh, který je normální, není extrémní, je ten správný a proto ho podpořím.
Děkuji za pozornost.
Jaroslav Kubera
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
