Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře.

Já se opravdu nepovažuji za experta přes přírodu, spíše se na to podívám z politického hlediska.

Určitě se shodneme, že bychom si měli nějaké kousky přírody zachovávat v tom stavu, v jakém jsou. O tom není sporu. Problém nastane, když se začneme dohadovat, jak by měl být takový prostor velký. To je problém tohoto parku. Jedni říkají, že by měl být co nejmenší, jenom tak, abychom se tam na to mohli chodit dívat. A ti druzí říkají, že by měl být naopak co největší, nejlépe celou republiku udělat národním parkem, a vzhledem k tomu, že živočichů, jako je páchník hnědý, se kterým já mám jedinou praktickou zkušenost, kterého jistý ekoterorista přinesl na jistý kopec v krabici od sirek, vyfotil ho a v tu ránu se z toho stala Natura 2000 a teď už se tam nesmí dělat vůbec nic a roste tam lysohlávka, která se také nesmí sbírat, což je pro místní narkomany tragédie, ale oni ji klidně sbírají dál, protože tento stát nařizuje, reguluje, provádí, ale není absolutně schopen si vymoci to, co si vymyslí, protože nemá žádnou sílu, aby tam stále 24 hodin někdo hlídal, aby tam někdo náhodou neutrhl lysohlávku. A jsou to naštěstí jediné lesy, které máme, takže se tam vesele kácí dřevo pro topiče v krbech a také není nikdo schopen ty káceče nějak chytit, jezdí po městě se špalky a nabízejí dřevo na topení.