Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři,

nepromluvit ke karenční době, jako kdyby člověk nebyl. Je to potřeba. To jsou ty zákony, kde všichni víme, o co jde a všichni tomu rozumíme.

Použiji několik praktických případů. Paní ministryně Maláčová předběhla dobu a je v situaci, kdy nezaměstnanost v krizi stoupne a má takový úžasný návrh, že by to mohlo být například tak, že by existovala tzv. sdílená pracovní místa, to znamená čtyři hodiny by pracovala na úřadě jedna úřednice a další čtyři hodiny jiná úřednice, tak bychom zaměstnali dvě. Totéž by platilo u policie, u městské policie. Ale my žijeme v trochu jiné době, než která možná přijde. Ono je to tak, že řidič městské hromadné dopravy ráno jezdí městskou hromadnou dopravou a odpoledne jezdí příměstskou dopravou. Ne proto, že by si chtěl přivydělat, ale proto, že nejsou řidiči. A situace už je taková, že dopravní podniky si netroufnou ani zaměstnance kritizovat, nedej bože, aby řekli řidiči, že dneska jezdí trojkou a zítra pojede dvanáctkou, protože on řekne, že je zvyklý na trojku, a jestli se to šéfovi nelíbí, tak si ráno přinese neschopenku.

Lékaři jsou v prekérní situaci, protože móresy soudit se se zdravotnictvím už zasáhly i Českou republiku. Nechal jsem se poučit lékaři, že zánět slepého střeva má několik fází a je jedna z těchto fází, kde je velmi obtížné ho identifikovat. A potom lékař si nemůže dovolit nevěřit tomu člověku, který si přijde pro neschopenku, protože kdyby, nedej bože, se druhý den ukázalo, že on v práci zkolaboval, tak má lékař samozřejmě na krku policii, státní zastupitelství a bude vyšetřován. Není to tedy tak jednoduché. Lidé si na to zvykli a dnes většina podniků dává různé sick days a podobné výhody, že když lidi potřebují, tak kupodivu tam dohoda zaměstnanců a zaměstnavatelů je docela dobrá, funguje u většiny podniků, vždycky na úřadě jsem říkal, když chcete jít k holiči, klidně běžte, já vás poučím, zejména u lidí, u kterých jsem věděl, že potom tam budou do šesti a stejně si tu práci udělají, takže není důvod jim v tom bránit, když kadeřník má odpoledne třeba jenom do pěti a ona tam musí být do sedmi.