Žena patří k plotně a muž dělá kariéru. A kdo by tohle tradiční rozdělení rolí chtěl měnit, tak ničí českou kulturu!

Tak máme za sebou hlasování o Istanbulské úmluvě ve Výbrou pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Stejně jako Ústavně-právní výbor, i náš výbor nedoporučil, aby plénum Senátu dalo souhlas s ratifikací Úmluvy.

Ale nepředbíhejme a vezměme to po pořádku. Záměrně jsem si řekl o post zpravodaje k této Úmluvě, protože diskuze nad ní mi přijde absurdní a chtěl jsem jí být učasten a nahlas se brát o podporu této Úmluvy, neboť hlasy proti ní v Senátu jsou silné a já to chci vyvážit svým hlasem pro její ratifikaci.

Dovolím si jedno prohlášení: “Česká republika má velký problém s potíráním násilí na ženách. Vyjma pár dobrých věcí, jako zavedení institutu vykázání agresora ze společné domácnosti, jsme toho za posledních dvacet let na tomhle poli moc neudělali.”

Co však umíme perfektně, je zavírat před vším oči a sebevědomě tvrdit, že “my” s násilím na ženách problém nemáme, všechno u nás perfektně funguje a nic není třeba měnit. Upřímně si nemyslím, že nás právě Istanbulská úmluva donutí tenhle pohled změnit, neb její hodnota je spíše symbolická. A měl jsem za to, že její hromadná ratifikace demokratickými evropskými zeměmi má vyvinout tlak na země jako třeba Turecko (kde postavení žen je násobně horší než u nás), aby učinily nezbytné změny.